Obecně 
   Ze světa
Atlantida
 
Platón
Timaius
Kritius
 
Řešíme-li otázku reálnosti čí smyšlenosti vyprávění o Atlantidě, stojíme hned na počátku před zásadním problémem. Totiž jestli sám Platón mínil svoje vyprávění vážně, nebo jako pouhé podobenství, kterým chtěl podpořit svoji vizi dokonalého uspořádání obce, předestřenou v dialogu Ústava. A vlastně narážíme na všeobecnou otázku posuzování pravdivosti v Antice. Naše dnešní měřítka jsou totiž důsledkem dlouhého vývoje, jehož základy byly v Platónově době teprve pokládány. Má se za to, že se posluchači mytických vyprávění vůbec neptali po jejich pravdivosti, protože mýty prostě existovaly, aby dávaly odpověď na určité otázky, a nebyly poměřovány z hlediska doslovné pravdivosti, a nemusely být ani vnitřně rozumově konzistentní, aniž by to škodilo jejich věrohodnosti. Tuto slabinu si ovšem myslitelé uvědomili už dlouho před Platónem a pravidla logického myšlení se postupně prosazovala, ačkoliv byla poprvé kodifikována až v díle Platónova žáka Aristotela Organon, a sám Platón se těmito zásadami řídil. Můžeme snad proto logicky rozebírat text dialogů, aniž bychom se dopustili úplné myšlenkové mimoběžnosti. Jakožto východisko pro zkoumání zvolme si i faktickou důvěru v popsanou historii, abychom tak mohli bez omezení diskutovat o jednotlivých částech dialogů. Platónův postoj k faktům se pak projeví jako výsledek rozboru, neboť se ukáže, zda jím popisovaná historie odpovídá faktům, která můžeme dnes posoudit, nebo mělo jeho vyprávění pouze filosofický rozměr, bez doslovné vazby na realitu. Ostatně sám autor čtenáře nabádá Sokratovými ústy k důvěře, neboť "jest jistě velmi důležito, že to není smyšlená báje, nýbrž pravdivé vypravování"
zdroj: http://www.pagoda.cz/zaniklesvety/0_zanikle_svety.htm