| Studánky | ||||
| Karlova studánka | 800 m.n.m. | |||
|
|
||||
| Popis: | ||||
| Historie: | ||||
|
PRAMENY Zprávy o prvních pokusech, jak využívat zdejší prameny k léčebným účelům, pocházejí ze 17.století, ale láznì vznikly o 100 let později, v roce 1785, kdy celé bruntálské panství patřilo po konfiskaci po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 Řádu německých rytířů. Nejdříve byly využívány prameny vyvěrající v blízkosti dnešního hotelu Džbán. Na prameny byl upozorněn tehdejší místodržitel z Bruntálského panství baron von Riedheim, dal je vyčistit a postavit kolem nich kamennou zídku. Popularita pramenů rychle rostla a o celou věc se začal zajímat velmistr Řádu František Maxmilián II. Na jeho žádost profesor von Welle provedl rozbor vody a v kyselkách zjistil značný obsah minerálních látek. Dolní pramen byl uznán jako léčebný a pojmenován na Maxmiliánův. V roce 1785 byl u pramene postaven dřevěný lázeňský dům s 15 kabinami, ve kterých byly údajně dvě dřevěné vany pro léčbu koupelemi. Ordinoval zde i velmistrův lékařský poradce Dr. Heiderich z Opavy. Blahodárné síly pramenů přitahovaly stále více návštěvníků. Léčebný postup zůstával stejný - voda ke koupelím se ohřívala žhavou struskou, která se vozila z hubertovských hutí na vozech do prostoru dnešních lázní. Budovaly se další dřevěné kabiny. Roku 1803 byl postaven zděný koupelový dùm (dnešní Pošta), do kterého byla ohřátá voda vedena dřevěným potrubím. V 19.století byla několikrát provedena analýza minerálních vod (1812, 1828, 1861). Vzhledem ke zvýšené potřebě vody byly vybudovány další zdroje - prameny Karlův, Antonínův a Bezejmenný. Tyto zdroje zachycovaly mělkými jímkami podzemní vývěry. V roce 1862 byl objeven pramen Vilém, který byl analyzován v roce 1863 a 1881. |
||||
| HUBERTOVSKE HUTĚ Osídlování Bruntálska probíhalo v období od 12. do 16. století. Do kraje přicházeli němečtí osídlenci za účelem těžby kovů: železa, mědi, cínu, olova, zlata a stříbra. V okolí Karlovy Studánky se ruda těžila v Ludvíkově, kde byly železné hamry, a jižně od Hvězdy směrem na Malou Morávku. Železné hamry byly také na Hubertově (viz foto). Na místě dnešního hotelu Hubertus byla původně tavírna a k ní směřovaly štoly, kudy se přiváděla voda z údolí Bílé Opavice (dnes Bílá Opava). Zbytky štol jsou dodnes znatelné. Nad Hubertusem volně leží kvádry kamenů, které pravděpodobně tvořily původní bránu k železným hamrům. Dělníci, kteří zároveň pracovali v lesích a pálili dřevo na dřevěné uhlí, objevili roku 1768 pramenitou vodu, které se začalo říkat „Kyselé lesní prameny“, „Dobrá voda“ či „Bruntálská kyselka“. V roce 1778 si bruntálský občan K.Riedel, který již delší dobu trpěl bolestmi nohou, zkoušel léčit svou chorobu zdejší kyselkou, kterou ke koupelím ohříval žhavou železnou struskou z hutí. Léčba měla neočekávaně příznivé výsledky. Tento způsob léčení se na radu bruntálského lékaře začal rychle šířit mezi dalšími nemocnými. Železnou struskou z hutí se voda ke koupelím ohřívala i po vzniku lázní a prvních lázeňských domů. Ohřívání minerální vody pro koupele struskou z blízkých vysokých pecí bylo balneologicko-technickou zvláštností Karlovy Studánky. Do lázní se horká struska dovážela několikrát denně z Hubertova v tzv. pekelném stroji a vhazovala se do van s minerální vodou. Později se minerální voda ohřívala struskou v malém domku za dnešní Poštou ve velkých kádích s naloženými smrkovými větvičkami a odtud se sváděla samospádem do lázeňských domů. Když se v hutích nepracovalo, ohřívala se voda také ponořenými horkými železnými dílci, které se rozžhavovaly nad ohništěm. Koncem 80. let minulého století se od tohoto způsobu ohřevu upustilo a nahradil se ohříváním horkou parou. |
||||
|
Řád německých rytířů |
||||
| Význam: | ||||
| Poznámky: | ||||
| Fotogalerie: | ||||