Krajská brána, též Zemská nebo Hradecká prodělala více změn. V 18. století dostala číslo 11. Stavěna byla o něco později než brána Horská. V renesanční době byla přestavěna. Původně měla hranolovitý tvar. Její zdivo bylo masivní, jako materiálu bylo u obou bran použito opukových kamenů. Dvouposchoďová Krajská brána, jejíž výška korespondovala s výškou hradeb, byla chráněna tříposchoďovou válcovou věží Zázvorkou. Na východní straně byla také dobře chráněna, jednak strmou skalní stěnou, jednak přistavěnou špicí, která navíc sloužila k ochraně padacího mostu. Vlastní průjezd branami byl velmi úzký, jen o trochu širší, než je normální šířka vozu. Zázvorka a brána byly spojeny chodbou a z městské strany též pavlačí. Brána v minulém století stále více vadila dopravě, a proto byla roku 1874 zbořena.
Horská brána mívala číslo 32. Vždy byla chudší příbuznou své krajské jmenovkyně. Byl na ní letopočet 1501. Z jedné strany byla chráněna hradbami, z druhé hradební stěnou domu a nedalekými baštami. Byla a zůstala stavebně jednodušší. Frekvence od hor byla menší a terén před ní byl dosti svažitý. Představovala těžkou gotickou, hranolovitou věž bez ozdob. Brána byla zbořena roku 1905.
Padací mosty obou bran musely být vytaženy v době nebezpečí a každou noc. Stráž v bráně vykonávali měšťané střídavě, majetnější si za sebe zjednávali náhradu. V každé bráně bylo v pohotovosti šest mužů. Kromě nich byli ještě stálí strážní, a to branný a hlásný. Hlásní byli vlastně ponocní, kteří vytrubovali hodiny a ponocovali i na kostelní věži. Branný byl důležitější osobou, neboť také vybíral clo. Před oběma branami stála závora či váha, jež se přes cestu stahovala nebo zvedala. Populární "šraňk" byl zdvižen teprve po zaplacení cla. Vedle něho byla branka pro pěší. Ta se na noc zavírala na kladku a šraňk byl zajištěn šroubem ke kůlu. Zázvorka stála až za závorou - odtud jméno.
Dispozice domů - Domy na náměstí byly řešeny celkem jednotně. Dolní vstupní prostory byly sklenuty valenou klenbou. V přízemí byl velký mazhaus, prostorná místnost, která obvykle sloužila k provozování řemesla a k prodeji výrobků. Z přízemí vede chodba do zadního traktu s východem na dvorek a na zadomí, schody vedou do sklepů a nahoru do patra. V přízemí byla ještě jedna malá místnost. Kromě mazhausu dolního byl ještě mazhaus horní. Kromě toho byly v patře ještě další místnosti bytu měšťana spolu s černou kuchyní s kónicky klenutým komínem vlašské provenience. Z prvního poschodí byl přístup na půdu. Už při založení města bylo pamatováno, aby každý dům měl své zázemí v podobě zemědělské půdy mimo město. Tyto pozemky, například na Bořetíně, byly rozděleny podle pořadí domů. Bylo to ovšem řešení počáteční, které se nemohlo udržet, protože při prodejích docházelo ke změnám.
Jednotlivé budovy náměstí - Pro snazší identifikaci jednotlivých domů jsou uváděna dnešní přidělená čísla. V Novém Městě nad Metují byly domy očíslovány v roce 1785. Až do nedávné doby platilo, že u čísel domů na náměstí bylo A, u čísel Krajského předměstí B a u čísel Horského předměstí C. Toto označení bylo zrušeno. K domovním číslům na náměstí bylo přidáno 1200, na Horském předměstí 1000 a čísla na Krajském předměstí byla ponechána.
Osídlení a vznik městečka Krčína - Místem nejstaršího osídlení bylo pohanské pohřebiště na Formanském kopci, údajně z 8.století. Vlastní založení tvrze a osady Krčína na místě staršího osídlení zřejmě spadá do 13. století. První písemné doklady jsou však až z doby Jana Lucemburského. Osídlování postupovalo od tvrze podle toku a postupně se šplhalo na Strážnici.
Majitelé Krčína - Jako první pán v Krčíně se ve 13. století připomíná Beneš z Krčína. I když nejstarší zprávy jsou přirozeně ošidné, patřil Krčín ve 14. století k náchodskému panství. Tam právě vládl rod z Dubé a na Náchodě. Od pánů z Náchoda odkoupil Krčín s okolím Ješek z Potštejna. Asi v roce 1367 se Ješek přestěhoval na Moravu a krčínské panství převzal jeho bratr Čeněk z Potštejna a Žampachu. Ten po několika letech přepustil statek nejmladšímu ze svých synů Václavovi. 15.12.1387 panství koupil přívrženec orebitů rytíř Beneš z Riesenburku a Krčína. Beneš zemřel mezi lety 1408 až 1411 a panství se ujala jeho vdova Kunka neboli Kunhuta. Panství v roce 1411 převzal její syn Rubín z Riesenburku (u Ratibořic). S husity nesympatizoval a dokonce roku 1414 doprovázel litomyšlského biskupa Jana Železného do Kostnice. Za jeho nepřítomnosti Kunka zemřela a král prohlásil její věno 500 kop, které dostávala ze vsí Šonova a Nahořan, za odúmrt. Protože Rubín zatím v cizině zemřel, proti královu rozhodnutí protestoval nový majitel Krčína Aleš z Riesenburku a Vřešťova (Hořicko). Bohužel marně. Aleš patřil ke straně husitské. Krčínští se přihlásili k orebitům a 26. prosince 1420, jak se traduje, kostel a Krčín přepadl jaroměřský hejtman Hynek z Červené Hory. Tehdy byl vypálena i tvrz. Následujícího roku došlo k odvetnému tažení na Jaroměř. Po těchto událostech více jak dvacet let nejsou o Krčínu téměř žádné zprávy. Asi by byly neradostné. Aleš z Riesenburku zemřel 4.6.1442 a panství odkázal svým dvěma synům, kteří po něm zdědili i jméno Aleš. Starší syn Aleš z Riesenburku měl poměrně velký majetek, ale dostal se do hospodářských nesnází. Proto prodal svůj krčínský podíl svému strýci Sezemovi z Riesenburku a Jiřic za 1.700 kop. Spolu se Sezemou spravoval krčínské zboží též Aleš mladší. Sezema při nedostatku peněz brzy svou část na dva roky pronajal. Po dvou letech však začal prodávat. 14.5. 1484 Aleš z Riesenburku a Vřešťova prodal své panství Janu Černčickému z Kácova a Černčic. Vyplacená suma 4.862 uherských zlatých byla za krčínskou tvrz, poplužní dvůr, městečko Krčín, vsi Nahořany, Dolsko, Libchyně a části vesnic Doubravice, Šonova, Vrchovin, Přibyslavi a Mezilesí. Jan Černčický tak spojil v jeden celek panství černčické a krčínské. Jak bylo obvyklé, Jan Černčický potvrdil Krčínu všechna jeho privilegia, mezi nimi vybírání cel na Strážnici a na mostě u Budína, právo várečné a další. Z Černčic na Krčín přenesl výroční a týdenní trhy. Od krále Vladislava II. dostal Černčický dvě privilegia: 19.5. 1483 volné nakládání s nabytým zbožím a 4.8.1497 propuštění z manství. S Janem Černčickým se setkáme znovu při popisu Nového Města nad Metují.
K roku 1639 se připomíná tato událost. Švédové se hnali od Jaroměře. Vydrancovali Rychnovek, Městec, Nahořany a blížili se ke Krčínu. V kostele byla právě při pohřbu sloužena mše, když dorazil posel a volal: "Švéda". Lidé utíkali, aby pobrali to nejnutnější a s dobytkem se uchýlili do lesa (Obory). Jen starý kněz u oltáře a u rakve zůstal. Opilý důstojník, který se prý jmenoval Valer, vjel až do kostela a po knězi z pistole dvakrát vystřelil. Nezasáhl jej však a kule se zaryly do rámu oltářního obrazu. Krčín vojáci vyrabovali. Nato se část se dala k Novému Městu a část se hnala ke Spům. Důstojníkův kůň se splašil, zřítil se ze svahu a pohřbil pod sebou svého opilého jezdce. Na památku události zasadil na onom místě (dnes Vladivostok) sedlák Vojnar lípu. Ještě dvakrát tam byla lípa vysazena.
V roce 1815 dal majitel panství kníže Fr.Jos. Dietrichstein kostel přestavět. Přestavba byla tak důkladná, že vlastně vznikl nový kostel. Byly opraveny zdi, pořízen nový krov, rákosový strop, nová omítka a většinou nová okna a lavice. Kostel má obdélníkový půdorys. Přiléhající presbyterium má základ čtvercový. Stavba je zpevněna třemi opěráky. Původní je opěrák na jihovýchodní straně. Budova má dvě okna. Sakristie je při severní straně. Další stavební úpravy byly provedeny roku 1876. Opět byl vyměněn krov i střecha a vystavěn nový kůr. Průčelí bylo přebudováno v pseudorománském slohu. Po roku 1918 přešel kostel do správy církve čsl. husitské, ale roku 1923 připadl opět církvi římsko-katolické.
|
Jan Černčický z Kácova, Černčic a Krčína 1501 - 1527 |
|
| Páni
z Pernštejna 1527 - 1548 |
Vojtěch z Pernštejna
1527 - 1534 |
| Páni
ze Stubenberku 1548 - 1621 |
Wolfgang
I. ze Stubenberku 1548 - 1556 Jan ze Stubenberku 1557 - 1570 Wolfgang II. ze Stubenberku (správa za Rudolfa) 1570 - 1588 Rudolf ze Stubenberku 1588 - 1620 Justina ze Stubenberku 1621 |
| Královská komora za Ferdinanda II. 1621 - 1623 | |
| Albrecht z Valdštejna 1623 - 1624 | |
| Trčkové
z Lípy 1624 - 1634 |
Magdalena
Trčková 1624 - 1629 Adam Erdman Trčka 1629 - 1634 |
| Hrabata
z Leslie 1634 - 1802 |
Walter
z Leslie 1634 - 1667 Jakub z Leslie 1667 - 1693 Jakub Arnošt z Leslie 1693 - 1737 Karel Kajetán z Leslie 1737 - 1762 Leopold z Leslie 1762 - 1774 Antonín z Leslie 1774 - 1802 |
| Knížata z Dietrichsteinu 1802 - 1858 | Jan
Karel z Dietrichsteinu 1802 - 1808 František Josef z Dietrichsteinu 1808 - 1858 |
| Dědici Lesliů, Dietrichsteinů a Lichtensteinů 1858 - 1908 | |
| Bartoňové
z Dobenína 1908 - 1948 |
Josef
Bartoň z Dobenína (+1951) 1908 - 1948 JUDr. Václav Bartoň, spolumajitel od roku 1939 (+1982) |
| Zestátnění majetku 1948 - 1992 | |
| Bartoňové z Dobenína 1992 | Josef Bartoň-Dobenín 1992 |
