Sídla
Tetín				360 m.n.m.
		Hradiště Tetín je lidově spojováno s bájnou Krokovou dcerou Tetou (Tetkou), s kterou neměl ve skutečnosti nic společného, ale prý podle keltského boha podsvětí Teutatese.
Popis:
	Hradiště Tetín se rozkládá na vysoké ostrožně, nad Tetínskou roklí a Berounkou, a to na pravém břehu řeky. Celková rozloha hradiště je asi 10 ha. Původní hradiště je dnes zcela zastavěno, zachovaly se pouze náznaky valů porostlých alejí. Přicházíme-li do Tetína od západu, vstupujeme do předhradí příčným valem, na němž stojí zeď zahrady statku. Před valem byl původně příkop, brána byla na severní straně v místech dnešní silnice. Odtud se plocha trojúhelníkovitě zužuje; snad byla chráněna i od jihu bočním valem, severní bok byl dostatečně zajištěn svislými srázy nad Berounkou. Západní opevnění akropole (vnitřní příčný val), dnes už zaniklé, bylo na východní straně návsi, před kostely a farou, bránu mělo při severní straně. Také obvodové opevnění tohoto hrotu ostrožny - trojúhelníku o rozloze 1 ha - již zmizelo: ve 13. stol tu byl vystavěn hrad, v polovině 19. století bylo severní úbočí odlámáno při stavbě železnice a od konce 19. stol. zde byl lom, jenž prolomil ostroh z Tetínské rokle do údolí Berounky, těsně na východ od hradu. V tomto průlomu byla archeologicky významná jeskyně Turské maštale, dnes už zcela zničená.
	Archeologický průzkum rozpoznal dvě významné stavební fáze, obě z 13. století. Původní dnes lomem téměř zničená stavba přibližně z poloviny století měla lichoběžný půdorys. Nejchráněnější zadní stranu zaujal trojprostorový palác, ve středu nádvoří byla studna nebo cisterna. od zbytku ostrožny odděloval hrad šíjový příkop. Více o jeho podobě nevíme, dochovala se pouze část nádvorní zdi paláce a dva bloky severní obvodové hradby, ostatní informace byly odvozeny ze starých plánů pořízených před zahájením těžby vápence. Hrad v této podobě neměl věž a představoval nejúspornější variantu hradu své doby, kdy hlavní obrannou i obytnou stavbu tvoří palác. V této podobě také plně postačoval pro funkci, kterou v systému královských hradů měl. Když se Tetín stal ve druhé polovině 13. století sídlem přemyslovských levobočků, vyžádala si změna jeho funkce přestavbu jednoduchého hradu v rezidenci hodnou postavení svého držitele. Podél celé dlouhé vstupní strany původního vnitřního hradu bylo postaveno nové obytné křídlo, jehož součástí se stala i vstupní brána zajištěná hřebenem - palác tak dostal půdorys písmene L. Před čelem hradu vznikl nový níže položený dolní hrad trojúhelného tvaru, jehož ohrazení bylo stavěno technikou opus spicatum. Čelo dolního hradu nad šíjovým příkopem bylo pravděpodobně zdvojeno formou parkánu a byla do něj vetknuta mohutná branská věž, která suplovala chybějící hlavní věž. Její trosky jsou dnes nejvýraznější částí hradní zříceniny.
Historie:
	Ostrožna byla osídlena od neolitu (nepočítáme-li ovšem nálezy z Turských maštalí, jež dokládají přítomnost člověka v mladším paleolitu a ojedinělými prvky kamenných nástrojů - zřejmě dosud nejstaršími známymi z jeskyní v Českém krasu - už ve středním paleolitu); v eneolitu byla zřejmě výšinným sídlištěm, podobně od mladší doby bronzové po dobu halštatskou. Hradiště na Tetíně vzniklo patrně na prahu střední doby hradištní a patřilo k přemyslovské doméně. Střežilo důležitý brod přes řeku Berounku (na protějším levém břehu je nedaleko Tetína druhé hradiště, Hostim). Písemně je tetínské hradiště doloženo k roku 921, kdy se na něj uchýlila kněžna - vdova Ludmila. Zde také byla z rozkazu své snachy kněžny Drahomíry zavražděna. Již v 10. století tu patrně stál knížecí palác a pravděpodobně také kostel. Ten stál snad v místě dnešního kostela svaté Kateřiny a podle legend zde byla kněžna Ludmila pohřbena, nežli ji v roce 925 nechal kníže Václav (její vnuk) přenést do Prahy. Současný kostel svaté Kateřiny má románskou podobu z období kolem r. 1200. Na Tetíně jsou další dva kostely: sv. Jan Nepomucký a sv. Ludmila. Sv. Jan Nepomucký (původně sv. Michal) pochází z první pol. 13. stol, ale dnes má již barokní podobu. Kostel sv. Ludmily je barokní ze 17. stol.
	Ludmilin vliv na budoucího knížete Čechů, vnuka Václava, nebyl po chuti jeho mocichtivé matce Drahomíře, která nechala právě na Tetíně Václavovu babičku zavraždit. K tomu najala dva vrahy Turmana a Gomora, kteří 16.září památného roku 920 Ludmilu uškrtili. Pověst vypráví, že se tak stalo na kamenném polštáři, kde nebohá žena pokorně lehávala při svatém rozjímání. Jako vražedný nástroj použili její vlastní závoj, vzácnou práci cařihradskou. Drahomíra pak kázala pochovat mrtvou mimo vdovský Ludmilin dvorec, na kopci nad řekou. Když hrobník nesl mrtvé tělo, klopýtl, nechtělo se mu dál nést tíživé břemeno a zakopal je na plošině před svým srubem. Nedlouho potom šel tudy slepec a znenadání prohlédl. To bylo znamením pro hledače záhad, kteří v tom místě odkryli tělo umučené světice a našli též Ludmilin závoj. Přišel však příkaz spálit ho. Všichni přihlížející viděli bělavý pruh látky v plamenech, byl však vytažen z ohně zcela neporušen. To vyprávěli očití svědkové, zapsaní v první české kronice. Drahocenný závoj se podle podání starců zachoval v přemyslovském pokladu do dnešních dnů. Tělo svaté Ludmily bylo pak uloženo na hřbitůvku uvnitř knížecího dvorce při zdi sv.Kateřiny. Leč nezůstalo tam nadlouho. Když se Václav ujal samostatné vlády, usmyslil si přenést ostatky své drahé babičky a vychovatelky do Prahy. Podnes přicházejí poutníci k jejímu hrobu do kostela sv.Jiří na Hradčanech. Na tetínském hřbitově, předchozím místě Ludmilina odpočinku, se od té doby už nepochovávalo, neboť kdykoliv tam někoho pohřbili, jeho tělo bylo v noci vyvrženo ze země. Proto brzy po smrti svaté Ludmily byl pro okolní lid zřízen na nedalekém skalním výběžku zvláštní hřbitov při kostele sv.Jana Nepomuckého. Tak to zaznamenal kronikář Václav Hájek z Libočan, který v letech 1527 až 1533 působil jako duchovní v tetínských kostelech. Na ploše bývalého knížecího dvorce najdeme dnes kostely dva: kapli sv.Kateřiny a s ní těsně sousedící kostel sv.Ludmily. Vysoká vstupní brána v obvodové zdi starobylého sídla vpouští návštěvníky úzkou pěšinkou, lemovanou růžemi, do románské kaple sv.Kateřiny. Podle pověsti právě do této kaple chodila sv.Ludmila se svatým Václavem na bohoslužby. Je to prostor poznamenaný přítomností světců. Snad vyzařuje i jejich duchovní sílu. Říká se, že je to místo silného energetického vyzařování. Kostel sv.Ludmily pochází z barokní doby. Byl zbudován nad obytnými prostorami, kde kněžna žila a kde nalezla i svou mučednickou smrt. Nad památným kamenem, němým svědkem její pokory i posledního vzdechu, stojí hlavní oltář. Na oltářním obraze spatříme Ludmilu - vzor českých babiček - jak vyučuje svého vnuka ve společnosti kněze Kaicha, který Václava také pokřtil.
Význam:
	Význam Tetína jako strategického bodu na strmém kopci nad řekou Berounkou objevili už Keltové. Dodnes tu nalézáme zřetelné stopy po jejich osídlení. Název místa se pak odvíjí od legendy, podle níž tu měl stát hrad Tety, jedné ze tří Krokových dcer. Tragická událost naší dávné historie spojuje toto místo se smrtí první české křesťanské kněžny Ludmily.
Poznámky:
	V roce 921 zde došlo k pověstné vraždě kněžny Ludmily, babičky sv. Václava. Její tělo bylo jen volně zahrabáno do země, avšak podle církevní legendy nezetlelo, a nad jejím hrobem se pohybovala tajemná světla. Na místě byla vybudována trojice kostelů. Kněžna Drahomíra nechala postavit nad jejím obydlím baziliku archandělu Michaelovi, který zabíjí podzemního draka. Podle názoru O. Dvořáka jde o symboliku boje křesťanské církve s pohanským kultem v tomto kraji.
	Pod hradištěm bývaly tzv. Turské maštale - jeskyně, které pohltil pozdější lom. Podle Dvořáka prý byly podzemními pohanskými svatyněmi, zasvěcenými kultu býka - tura. Toho měl v erbu i Štěpán z Tetína - zbytky jeho hradu jsou patrné na skále dodnes.
Fotogalerie: