Sídla
Příběnice - Příběničky 400-425 m.n.m.

 

Příběničky  (1882) 12 km po proudu řeky Lužnice (7 km vzdušnou čarou jihozápadně) od města Tábora nachází se na levém břehu zřícenina hradu Příběnice, na levém břehu zřícenina hradu Příběničky.
Popis:
Dvojici hradů Příběnice a Příběničky na Lužnici nedaleko od Tábora není třeba zvláště představovat. 
Hrady nacházíme v těsném sousedství asi 7 km jihozápadně od Tábora. Lužnice směřující hlubokým údolím jihozápadním směrem zde vytváří úzký meandr, narážejíc na strmý skalní ostroh, který svírá svým tokem ze tří stran. Ostrožnu dosahující 421 m nad mořem zaujímá hrad Příběnice, oddělený mohutným šíjovým příkopem od jihovýchodního předpolí s předhradím a poplužním dvorem. Při severozápadní patě ostrožny řeka svými naplaveninami vytvořila plošinu širokou cca 150 m, jen málo převýšenou nad hladinou Lužnice, kde se nalézají terénní relikty podhradního městečka a latránu, chráněné hradbou.
Plán Příběnic a Příběniček.

Příběničky
Pravý břeh tvoří srázný svah s pásem říčních sedimentů na jihu. Ostrožna s hradem Příběničky, pokrytá vzrostlým lesem, se z úzké šíje rozšiřuje v plošinu nepravidelného protáhlého tvaru klesající mírně k jihovýchodu, o maximální šířce přesahující 100 m, délce více než 500 m a nadmořské výšce 426 m. Na západě ji ohraničuje úzké údolí s bezejmennou vodotečí a na východě pak údolí s korytem Lužnice. Ostroh přetíná v severní části na nejužším místě šíjový příkop, v současnosti 3 m hluboký a 20 m široký. Část příkopu byla zasypána zřejmě při stavbě lesní cesty. Při severozápadní vnější hraně příkopu jsou v terénu patrné tři plošiny antropogenního původu stupňovitě řazené nad sebou. Spodní plošina nepravidelně půlkruhovitého tvaru o šířce 13 m spočívá na mohutném náspu obloukovitě vybíhajícím ze svahu o šířce 23 m. Násep překryl zaniklou komunikaci necelé 2 m širokou a 1 m hlubokou, sbíhající z plochy za příkopem šikmo ze svahu. V jihovýchodní části nejvýše položené plošiny nepravidelně čtvercového tvaru se nachází nízká vyvýšenina, snad relikt nadzemního objektu neznámého charakteru. Za příkopem se vypíná kamenná destrukce o maximální šířce 13 m, kterou však nenacházíme na východním okraji ostrožny. Můžeme předpokládat, že byla rozebrána při stavbě cesty a při zasypání části příkopu a její relikty mohly být sneseny erozí strmého východního svahu. Destrukci vévodí ve střední části mohutná kupovitá vyvýšenina, dosahující výšky až 3 m. V západní části nacházíme nižší destrukci valového charakteru a při cestě nižší relikt. jehož část byla při budování recentní komunikace zničena. Za destrukcí se nachází relikt obdélného nadzemního objektu o vnějších rozměrech 10 x 15 m, orientovaný užší stranou k příkopu. obvod vymezuje nízký destrukční val, ze kterého vystupují kameny doprovázené zlomky omítky a malty. Dochovaná výška nepřesahuje 1 m. Nejvýraznější je destrukce východní zdi se šířkou 4 - 5 m. Vnější část severní strany má obloukovitě vyklenuté čelo. Nelze určit, zda respektuje původní líc, či zda se vytvořila rozvalením zdi.
 Za šíjovým příkopem se ostrožna rozšiřuje, její povrch klesá zvolna k jihovýchodu a nevýrazně stoupá k východu. Při jihozápadní hraně ostrožny se nachází 5O m dlouhé, 1 m široké a 0,5 m vysoké valové těleso. V severní části ostrožny, téměř u příkopu předhradí, nalézáme dvojici propojených, nepravidelně oválných depresí, o celkové délce 19 m, šířce 8 - 9 m a hloubce 1 - 1,4 m. Hojněji se setkáváme se stopami komunikací. Asi 10 m jihozápadně od výše uvedených objektů vede úvoz zaniklé cesty, v průměru 2 m široké a 1 m hluboké, která směřuje od šíjového příkopu k jihovýchodu, mírnou zatáčkou respektujíc příkop předhradí . Výrazný úvoz, klesající po pozvolném svahu k jihovýchodnímu konci ostrožny, se na její špici ostře stáčí severním směrem a šikmo po svahu vede do údolí k Lužnici. K této hlavní linii se připojují paralelně orientované a výše do hrany svahu nad sebou zaříznuté zákruty dalších větví cesty.
Předhradí chrání od severu a západu, ze snadno přístupné plochy ostrožny, mohutný příkop, široký až 20 m a hluboký v současnosti v průměru 4 - 5 m. Východní stranu spolehlivě zajišťuje strmý sráz spadající k řece. Na severu je dalším příkopem odděleno od předhradí vlastní jádro hradu. Plochu předhradí pokrývá hustý porost a zvláště křovinaté patro znesnadňuje průzkum. Výraznější relikty objektů nejsou patrné, ale především na východní straně mohou indikovat zaniklé stavby porosty kopřiv. Vyvrácené stromy obnažily na hraně srázu u příkopu mezi předhradím a hradem zeď z lomového kamene na maltu, jejíž šířku nelze určit.
Na severozápadním výběžku ostrožny je situováno jádro hradu, chráněné od severu i východu prudkým svahem. Od předhradí odděluje hradní jádro příkop široký 10 m a hluboký 4 m, který se na severozápadě spojuje s příkopem obepínajícím předhradí a chrání tak hrad od západu. Na dně příkopu mezi jádrem a předhradím, přímo na hraně srázu k Lužnici, se nachází výrazná kupovitá destrukce. V čele hradu se strmí destrukce kruhové věže, ze které zůstal patrný pouze značně destruovaný jižní relikt. Velký střep zdiva se zachovanými oběma líci o síle 1,7 m nacházíme u reliktu věže. Dva výraznější fragmenty zdiva spočívají na povrchu severovýchodní části destrukčního příkrovu (jeden se zachovalým lícem), menší kus se sesul až na dno jižního příkopu a u posledního většího kusu zdiva na severozápadní spodní plošině nelze určit, zda pochází z věže či jiného zděného objektu. Jižní část hradního jádra překryla mocná destrukce věže, pouze na severozápadě vybíhá z destrukce nepravidelně oválná deprese s přilehlým destrukčním valem. V severní části jádra, jejíž členění je zřetelnější, klesá terén stupňovitě od východu k západu. Na nejvýše položené východní části nejsou patrné stopy zaniklých objektů. Níže nacházíme menší kruhovou prohlubeň 2 m širokou a 0,5 m hlubokou a dále k západu tři výrazné deprese řazené za sebou ve směru SV-JZ. Nejníže je situována nepravidelně půlkruhovitá plošina se dvěma nevelkými nadzemními relikty. Severnější z nich, protáhle oválného tvaru, má na západní straně líc zdiva.
Příběnice
Hrad prvně připomínán r.1243, postavený goticky na konci 13.stol., r.1437 pobořen. Založen na strmé skále v ohbí řeky Lužnice. V předním nádvoří vlastního hradu zřícenina osmiboké věže se schodištěm v tloušťce zdi, na z straně na konci ostrohu zbytky obytných budov na j straně zachované základy paláce a kaple, přistavené v pol. 14.stol.
Na v straně hradu rozsáhlé předhradí, před ním zbytky budov, snad poplužního dvora a valy s příkopy.
Jižně pod hradem latrán s fragmentem vstupní brány, v sv svahu a stopy ohrazeného městečka. Městečko v podhradí mělo 21 domků, z nichž porůznu zbytky a základy.
Městečko a latrán byly spojeny 2 mosty s opevněnými věžemi s pravým břehem Lužnice, nad nímž na příkrém svahu byl hrad Příběničky, dnes rovněž zřícenina.
Historie:
Na střední Lužnici nacházíme již před polovinou 13. věku statky téměř všech větví rodu Vítkovců a některé větve zde měly svá nejstarší sídla.
Před polovinou 13. století bylo založeno Ústí - patrně již tehdy majetek hradecké větve, později páni z Ústí; roku 1220 drží čtvrtý syn Vítka z Prčice Vítek Klokoty (později třeboňská větev); od 40. let patří krumlovské větvi Sepekov, Skalice a další vsi na Bechyňsku; roku 1243 se objevují Příběnice v predikátu Vítka z rožmberské větve.
To dokládá značný význam tohoto regionu v rodinné politice Vítkovců, která byla až do sklonku 13. století výrazně jednotná. Po roce 1250, kdy Václav I. postoupil Chýnov pražskému biskupství, představují nejbližší zeměpanské opory poměrně vzdálená Vožice a Veselí nad Lužnicí.
Významným držitelem statků v této oblasti je však také pražské biskupství, jehož majetky procházely državami Vítkovců.
Vítkovci zřejmě využívají absence přímé královské moci v oblasti k dalšímu rozšiřování panství. Roku 1268 získává král několik vesnic na Bechyňsku (zřejmě i vlastní Bechyni) a fundace sídliště městského charakteru na Hradišti je kladena mezi roky 1270 - 1272. V téže době postupuje král jihlavským horníkům naleziště stříbra mezi Jihlavou a Ústím.
Vedle dalších důvodů souvisejících s řadou aspektů královské politiky mělo také posilování zeměpanské moci na střední a dolní Lužnici svůj důležitý podíl na definitivním rozchodu Vítkovců s královskými zájmy koncem 60. let.
 Aktivita Přemysla Otakara II. v této oblasti zasáhla zřejmě Vítkovce na citlivém místě. Získáním Bechyně si král zajistil důležitou oporu v regionu a založení sídliště městského charakteru na Hradišti představovalo vedle narušení mocenské situace také výrazný zásah do hospodářské struktury a ekonomických vazeb v oblasti.
 Následný zánik sídliště na Hradišti souvisí patrně s oslabením královské moci po smrti Přemysla Otakara II. roku 1278. Vítkovci (zvl. Rožmberkové) tak získali výraznou převahu s nerušenou rozsáhlou držbou majetku v kraji, kterou narušily až husitské války.
Příběnice jsou poprvé zmiňovány k roku 1243, kdy se po nich píše zakladatel rožmberské větve Vítek, ovšem jako hrad se lokalita připomíná až roku 1284 a purkrabí Chreno se objevuje v pramenech roku 1281. Založení hradu se proto nejčastěji hledá mezi uvedenými daty. Keramika z nejstaršího horizontu osídlení, nalezená při archeologickém průzkumu podhradí, se datuje do 2. poloviny 13. století, což prokazuje sídelní aktivitu v této části lokality již v nejstarším období existence hradu.
Příběničky se objevují v písemných pramenech nejprve v roce 1324, ovšem jejich počátek se klade již na sklonek 13. věku. Průkazný materiál pro datování přinesl teprve povrchový průzkum z let 1986 až 1991.
 Soubor keramiky získaný sběrem pod předhradím datujeme do 2. poloviny 13- až na přelom 13. a 14. století. Ve 2. polovině 13. věku stály prokazatelně již oba hrady. Spolehlivé datování hradů před polivinu 13. století neumožňují písemné ani archeologické prameny. Zařazení fragmentu ostění portálu s oblým prutem a výžlabkem před polovinu 13. století dle analogie z Jindřichova Hradce není zřejmě jednoznačné.
Ovšem majetková příslušnost Příběniček je ve 13. století vzhledem k mlčení písemných pramenů nejasná. Koncentrace dvou hradů s podhradním městečkem, předhradím a poplužním dvorem v prvním a s předhradím (dvěma předhradími?) ve druhém případě nejen dokládá existenci hospodářského zázemí, ale musela představovat i významné akonomické centrum v oblasti.
Příběnice se přirovnávají ke královským hradním stavbám. Ovšem pro tuto dvojici hradních komplexů nenacházíme v této době v Čechách obdoby. Výjimečnost lokality dokládá také v Čechách ojedinělý osmiboký bergfrit. Vedle obdobné věže znojemské, datované do dvacátých let 13. století, se s nejbližšími analogiemi setkáváme v Podunají, v Horní Falci, Durynsku a Sasku. Zvláště ve vazbách Vítkovců na Podunají v souvislosti s majetkem v Muhlviertelu možno spatřovat původ vlivu. Další významné vítkovské hrady Rožmberk a Český Krumlov se svou podobou, dispozicí a rozsahem ve 2. polovině 13. století nemohou s Příběnicemi srovnávat. V takovémto srovnání by obstál zřejmě jedině Jindřichův Hradec, kde se však uvažuje o královském založení později uchváceném Vítkovci.
Při úvahách o tom, kdo držel ve 13. století Příběničky, se nabízejí dvě hypotézy:
 a) Příběničky náležely od počátku Vítkovcům. V tomto případě by spolu s Příběnicemi představovaly významnou oporu moci Vítkovců v regionu již ve 2. polovině 13. století. Vedle strategického a správního významu nelze opomíjet též jejich funkci důležitého hospodářského centra. Upozorňuje-li se někdy na nepatrnou vzdálenost Ústí a Hradiště jako na jednu z možných příčin neúspěšného založení sídliště městského typu na Hradišti, pak je třeba připomenout také nevelkou vzdálenost Příběnic a Příběniček. Také tyto souvislosti mohly sehrát důležitou úlohu při definitivním zániku sídliště na Hradišti.
 b) Příběničky z počátku příslušely jinému vlastníkovi. Jako pravděpodobné se při takovéto úvazu jeví královské založení hradu. V takovém případě můžeme hypoteticky uvažovat o založení Příběniček v souvislosti s posilováním zeměpanských pozic na střední a dolní Lužnici Přemyslem Otakarem II. od konce 6O. let 13. století a následná změna držitele pak může spadat do období úpadku královské moci. V interpretaci výsledků povrchového průzkumu naznačená možnost původně rozsáhlejšího stavebního záměru lokality, či její nedokončený charakter nakonec není s touto hypotézou v rozporu.
Příběnice
Hrad byl r.1420 dobyt táborským vojskem. Po r.1437 po sjednání příměří mezi obcí táborskou a Oldřichem z Rožmberka, hrad s podhradím i protějšími Příběničkami rozbořen, aby nezůstal v rukou jedné ani druhé strany a místo zůstalo již opuštěno.
Věž hradu používána za vězení, r.1420 vězněn tu táborský kněz Václav Koranda se svými druhy, jehož pomocí pak bylo hradu dobyto. Také král Václav IV. byl zde vězněn.
Městečko opuštěné po rozboření hradu a nedotčené tak pozdějšími vlivy bylo jako důležitý archeologický objekt zkoumáno již ve 4O letech 20.stol., v r.1954 byl průzkum obnoven.
O životě a dobytí obou příběnických hradů táborskými vojsky píše A.Jirásek v románu Proti všem.
Význam:
K oběma zmíněným hradům se kromě jejich neobvyklého konce váže i několik zajímavých pověstí. Podle vlastních zkušeností je možné na obou hradech prožít mnoho neuvěřitelných příběhů. 
Mezi pověsti patří cinkání zvonečků na louce u Lužnice pod Příběničkami, po hladině Lužnice chodí jeptišky, které zemřeli tragicky při skoku z Příběnic, nezanedbatelný je také nedaleký ostrov Adamitů. Nechybí zde ani černý pes, který hlídá Příběnický poklad a duch dívky, která tragicky zahynula na Příběničkách v 19. stol. a na jejíž památku je v hradním příkopu Příběniček postaven kamenný kříž. 
Poznámky:
Kromě historického a architektonického rozboru (Sedláček, Menclová, Dvořáková-Hilmera) zde byly provedeny i archeologické výzkumy. Na Příběnicích uskutečnili první výkopové práce již v letech 1937-39 F. Kroupa a F. Lískovec a po zaměření lokality v roce 1947 přispěl k poznání podhradí a latránu archeologický výzkum A. Hejny v letech 1954 a 1956. Hrad Příběničky se stal předmětem zájmu J. Švehly a F. Lískovce, kteří provedli průkop valem na neznámém místě a vypracovali situační plán. Tomuto opevněnému komplexu s nepoměrně menším hradním jádrem, avšak s rozsáhlým předhradím, bylo však ve srovnání s Příběnicemi věnováno podstatně méně pozornosti.
Fotogalerie:
Příběnice - pohled z ostrova Adamitů  (1882)  Příběnice - zbytky zdí v podhradí  (1882)
Příběnice - zbytky věže  (1882)  Příběnice - zbytky domů v podhradí  (1882)  
Příběnice - hradní příkop  (1882)  Příběnice - zbytky východních hradeb  (1882)  Příběnice - zbytky hradeb  (1882)
Příběnice - zbytky domů v podhradí  (1882)  Příběnice - zbytky pivovaru v podhradí  (1882)
Příběnice - zbytky hradeb  (1882)  Pečeť Jindřicha z Rožmberka a Příběnic  (1291)