Poutní  místa 
Klokoty 450 m.n.m.

 

Na jihozápadním okraji města Tábor stojí poutní místo - barokní kostel Klokoty s komendou premonstrátského řádu. 
Popis:
Kostel postaven na místě gotické tvrze z doby kolem r.1220, zničené v husitském období. Dnešní stavba (základ z r.1701-04) má nádvoří s ambity, dvěma branami, nárožní kaplí, rezidencí a barokními báněmi. V letech 1712-14 přistavěna boční kaple, 1720-30 ambity. Pozdně gotická socha Madony z 2.pol. 16.stol. Zařízení barokní z let 1710-20. Hrobka pod kostelem barokní z r.1746.
Po levé straně cesty k "Dobré vodě" na návrší nad Lužnicí tzv. Kalvárie, tvrziště po dřevěné tvrzi z 13.stol., zaniklé v pol. 14.stol.
Podrobnější popis - Klokoty - svatyně

Historie:
Po Klokotech psal se roku 1220 Vítek ze Klokot, praotec pánů z Landštejna. Jeden ze synů jeho, Ojíř (1257-1300) také se někdy z Klokot, obyčejně však z Lomnice psával. Od Ojíře neb dědiců jeho dostaly se Klokoty pánům z Rožmberka a drženy odtud ke Příběnicům. Přitom však zde měli dobře místo nápravníci neb manové pánův, z nichž jeden, Bartoš ze Svrabova jinak z Klokot k roku 1318 se připomíná. Vedle smlouvy roku 1437 o Příběnice učiněné postoupil Oldřich z Rožmberka Klokoty obci Táborské. Od těch dob drželi Táborští část Klokot, ostatek vsi byl snad statkem samostatným, kterýž držel Táborský měšťan Petr z Růže, ale i tato část se roku 1499 dostala Táborským. Jan Žižka dal v Klokotech upálit husitského kněze Petra Kániše a na padesát přívrženců sekty Adamitů.
Význam:
Vznik poutního místa zde nad řekou Lužnicí popisuje stará legenda. Zaznamenal ji v rukopise P. Hynek, klokotský kaplan, který zde působil v r.1836-1846. 
Na stráních pod zřídlem dobré vody se rozkládají a hojnou pastvou posetých pásávali klokotští svůj dobyteček. Jednoho dne přiběhli pastevci plni radostného udivení vypravujíce, že viděli u dobré vody sličnou dívku s milostnou tváří plnou krásy nebeské, anaž tak líbezným hlasem k nim promlouvala, že pustivše mimo sebebázeň, jež je při tomto neobyčejném zjevu byla obklíčila, blíže a důvěrně k ní se přichýlili, načež je o Pánu Bohu poučovala. Když pak se jí na jméno tázali, hned před očima zmizela.Tolik říká legenda, ale vyprávění pokračuje. Domácí hospodářové chtějíce přesvědčiti se o pravdivosti této výpovědi, za nějaký čas u dobré vody sami pásávali a hle! i jim se zjevila onamo krásná panna, jejíž obličej zářil jako slunce a jejíž roucho bylo jako sníh a jejíž krásné dlouhé vlasy daleko dolů splývaly, ruce pak její jako k modlitbě sepjaty byly. Pozorujíce toto neobyčejné zjevení a hned v něm nějakou nadlidskou bytost tušíce, plny vroucí úcty k ní se přiblížili a padnuvše na kolena, o jméno ji žádali. V okamžení ukázali se dva andělové, kteří tuto krásnou pannu na rukou svých vzhůru do oblak povznášejíce zvolali: "MARIA JEST JMÉNO JEJÍ!"Obyvatelé klokotští přesvědčivše se takto o zjevení se Panny Marie a bez toho již dobrou vodu co místo svaté považujíce, tím větší úctou k němu přilnuli a na důkaz toho malou kapličku tam vystavěli, kdež na stěnu zavěsili obraz, kterýž jistý malíř z blízkého města Oustí dle popisu a udání očitých svědků původně byl namaloval. Ke kapli nepřetržitý proud poutníků prouditi začal. 
Ke kapli začal proudit nepřetržitý proud poutníků. Byl proto postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple. V některých pramenech se uvádí datum svěcení kostela dne 15. srpna 1392. Husitské bouře, které po r.1420 zachvátily celý kraj, se nevyhnuly ani Klokotům. V r.1421 dal vojevůdce Jan Žižka na klokotské faře upálit 50 členů sekty Adamitů. První zpráva o zbudování nové kaple na původních zbořeninách pochází z r.1520. Kaple byla v r.1547 rozšířena na kostelík, k němuž byly přistaveny v r.1661 po obou stranách malé dvě kaple. Roku 1679 prodala táborská obec Klokoty řádu benediktinů za 4000 českých grošů. Členové tohoto řádu, kteří byli na příkaz císaře Ferdinanda uvedeni do pražských Emaus ze španělského Montserratu, usídlili se se svým představeným prelátem Didaco a Convero ve dvorci zvaném po něm "prelatura" u písecké silnice. Již v roce 1701 začal Convero realizovat svůj plán se stavbou nového poutního místa , v barokovém slohu , rozšířením původního kostelíka. Byla přistavena chrámová lod', nad kaplemi oratoře, také vznikly další kaple po stranách lodi, ambity s rožními kaplemi a residence. Stavba trvala do roku 1730. Archívní doklady uvádějí, že stavbu prováděli naši zedničtí mistři. Vedl je stavitel z Ratibořských Hor, pracoval zde jmenovitě mistr Jiří Beránek a štukatér Jan Kykinwais. Během stavby byl Didaco odvolán do Vídně a odevzdal správu benediktinům z rakouského Melku, kteří však pro velkou vzdálenost od mateřského kláštera prodali Klokoty zpět táborské obci. Po jejich odchodu pokračovala výstavba zásluhou příznivců a dárců materiálu z řad šlechty a táborských měšťanů. Oratoře věnoval r. 1708 pan Bechyně z Lažan a r.1709 paní Hodějovská z Hodějova, kapli sv. Václava r. 1712 kníže Schwarzenberg a kapli sv. Josefa r.1714 kníže Popel Lobkowitz. Mezi dalšími jsou zvláště jmenováni: hrabě Deym ze Záhoří, Wenzel de Garetto, Nemyšl, hraběnka Pöttingová a Desfours, svobodný pán Jan Spork a jiní.
Poznámky:
Rodiště českého iluminátora a písaře kancionálů Jana Táborského z Klokotské Hory. 
Fotogalerie: