Před polovinou 11. století byl ve Staré Boleslavi postaven kostel sv. Václava. Od té doby je spjato putování na staré trase též se svatováclavskými poutěmi. Tato Svatá cesta byla v letech 1680-1690 vybavena čtyřiačtyřiceti výklenkovými kaplemi, z nichž se dodnes zachovala jen malá část (Poutě do Staré Boleslavi 1995). Poutní trasa zachovává zásadní směr, ovšem proti původnímu průběhu je již v detailech mírně pozměněna.
Nejstarší trasa, snad už z pravěku, se pravděpodobně držela (jak bývalo obvyklé) vodního toku, v tomto případě Vinořského potoka. Od Prahy cesta vedla také kolem vody, podél Rokytky od jejího ústí do Vltavy v Libni přes Vysočany, kde se překonává výškový stupeň a spěje k prameni Vinořského potoka u Kbel. Dále se cestovalo po levém břehu potoka přes Vinoř a Popovice až do Brandýsa k brodu, jehož přesnou polohu nelze dnes určit. Za uplynulé tisíciletí se měnilo koryto, sedimentovaly různé nánosy i se odplavovaly usazeniny. Je jen možno pro pozdější dobu z pozice uliční sítě obou městských částí (dnešního souměstí) usuzovat na to, že stezka přicházela od západu a ústila do jihozápadního kraje nynějšího Brandýsa. Pravděpodobně vedla k brodu po ulici dnes zvané Pekařská, vedoucí jako osa města od jeho kraje k řece, k místu brodění. Také o místě výstupu z brodu ve Staré Boleslavi se dá usuzovat jen přibližně, že na něj navazuje směr hlavní uliční osy města.
Z konkrétních informací mohu konstatovat, že právě naznačený průběh Polské stezky od Prahy k Staré Boleslavi je doložen už od mladého neolitu archeologicko-geofyzikálním nálezem rondelu. Jak M. Kuna upozorňuje, je však z pozdější doby (bronzové, halštatské i ze středověku) možno nalézt několik opevněných hradišť nad pravým břehem potoka, kde bylo osídlení hustší. Z toho vyplývá, že pochod podél potoka se konal tu z jedné, tu z druhé strany potoka podle měnících se potřeb a snad i chuti. Svatá cesta, určená podle umístění kapliček, se odlišuje především v části za Podolánkou, kde se brodem nebo spíše mostkem dostala na druhý břeh potoka a pokračovala přes Dřevčice a podél Vrábí až k Brandýsu, jak to zachytil Dvořák.
Ani dlouhý čas nezpůsobil příliš změn na průběhu cest Přemyslovců z obou jejich opor na Labi a na Vltavě. Ty opěrné body, které kontrolovaly pohyb na obou březích hlavních českých řek a také jejich vzájemné nejkratší pěší či jízdní spojení, zřejmě pomohly zajistit Přemyslovcům ovládnutí středních Čech jako centra země a později i ovládnutí celých Čech.
