pondělí	úterý	středa	čtvrtek	pátek	sobota	neděle
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28

Věčný kalendář o 12-cti měsících G. Armelina
Další zajímavý návrh na úpravu kalendáře se objevilaž roku 1884, kdy Francouzská astronomická společnost vypsala soutěž na vylepšení řehořského kalendáře. První cenu vyhrál francouzský astronom Gustave Armelin, který stejně jako Comte byl toho názoru, že kalendářní rok má mít 364 dnů, neboli 52 týdnů. Těchto 52 týdnů rozdělil do čtyř stejných období po 13 týdnech, takže každé čtvrtletí mělo 91 dnů. Měsíce za sebou následovaly ve stále se opakujícím pravidelném pořádku: první měsíc každého čtvrtletí měl mít 31 dnů, druhý a třetí po 30 dnech, celkem tedy 91 dnů. Tím dosáhl věčného kalendáře o 12 měsících se stejnými čtvrtletími. Třebaže tento typ kalendáře je, pokud chceme zachovat týdny po sedmi dnech, patrně nejlepší, zůstává několik nevyřešených problémů. Je otázkou, ve kterém období roku má kalendář začít? Ve kterém místě má být vsunut dodatečný den a v přestupném roce ještě jeden den navíc? Kterým dnem má začínat týden?
Podle Armelina by se první den v roce nazýval 0. leden, takže by zbývalo 364 dnů pro vlastní kalendář, který by pak začínal normálně 1.lednem a za ním by následovaly ostatní dny a měsíce až do konce roku v ustáleném pořádku. Leden by měl vždy třicet jeden den, únor a březen po třiceti dnech, pak duben zase třicet jeden den, květen třicet atd. V přestupném roce by se přidal jeden den v prosinci, takže by měl třicet jeden den. Prvního ledna by bylo vždy v pondělí; každý rok, každé čtvrtletí a pololetí by začínalo pondělkem a končilo nedělí. Vyrovnávací den označený jako 0. leden by se vsouval mezi neděli a pondělí.
Armelinův návrh je velmi zajímavý a je pravděpodobné, že by se osvědčil, ale dosud nikoho nenapadlo ho přijmout a uskutečnit. Leží s jinými návrhy na reformu kalendáře v Organizaci spojených národů pod číslem 35.811
Od konce 19. století se návrhy na úpravu řehořského kalendáře nebo na úplně nové kalendáře objevují zcela pravidelně. Hlavní rozdíl mezi nimi jsou v počtu měsíců za rok - má jich být 13, 12, 10, 9 nebo dokonce 24?

Věčný kalendář o 13-cti měsících M. B. Cotswortha a jeho obměny
Roku 1895 vypracoval Angličan Moses B. Cotsworth nový návrh na věčný kalendář o třinácti měsících. Hlavní zásady jeho návrhu jsou: rok o 13 měsících po 28 dnech; třináctý měsíc sol by se vsunul mezi červen a červenec. Prvním dnem roku by byl 1. leden a byla by to vždy neděle nebo pondělí. Dodatečný den by byl zařazen jako 29. prosinec, každý čtvrtý rok by byl navíc přestupný den, a to 29. červen. Měsíce by se označovaly římskými číslicemi a neměly by žádná jména; pokud by bylo třeba nějaká jména pro měsíce zavést, pak dvanáct názvů zvěrokruhu a třináctý sol. Největší odpor vyvolalo označování měsíců názvy zvěrokruhu, protož měsíce by jednak se zvěrokruhem nesouhlasily, což mohlo mást, a za druhé názvy zvěrokruhu navozují jakousi astrologickou atmosféru, která není vítána. Pro třináctý měsíc se objevilo i množství jiných názvů kromě sol například: floreal, minerva, salvator, luno, vincent, trecember, lunes, sextember, undezember, medial, christ, liberty, venuše, moses, vakance, floral, treizier, maxim, benedikt, evember, advent...
Cotsworth umístil třináctý měsíc doprostřed roku mezi červen a červenec jakýsi Viktor Stall doporučoval dát třináctý měsíc za prosinec, Juan Marinero ho chtěl zasunout mezi březen a duben a Američan J. H. Nayma mezi duben a květen. Belgičan Vincent Arnould by chtěl mít třináctý měsíc mezi únorem a březnem a jistý M. Lensch považoval za nejlepší dát ho na začátek roku.
Pozoruhodný návrh vyslovil Švýcar Fritz Reininghaus, který doporučil, aby měl rok 12 měsíců a dva poloviční měsíce po 14 dnech. Doporučil, aby se první měsíc nazýval prim a aby rok začínal 1. primem, což by bylo pondělí. Další měsíce by se jmenovaly sekund, terc, kvart, kvint a sext, potom by následoval letní poloviční měsíc, a po něm dále septim, oktáv, non, dectim, undec a duodec a po něm zase zimní poloviční měsíc. A úplně nakonec by následoval mimokalendářní vyrovnávací den a v přestupných letech přestupný den.
Roku 1913 podal Francouz Paul Delaporte návrh na rok o třinácti měsících, který se od jiných návrhů liší hlavně tím, že by nezařazoval žádný mimokalendářní nebo „prázdný" den, nýbrž by tyto dny schovával, až by narostly na dodatečný celý týden. Tím by se odstranily časté námitky právě proti dodatečnému dnu, který vadí mnoha kritikům.

Kalendář o 9-ti měsících H. Zeiglera
Roku 1924 podal dr. H. Zeigler Společnosti národů v Ženevě návrh na rok o devíti měsících o 40 dnech. Každý měsíc by měl pět týdnů po osmi dnech, z čehož by bylo šest dnů pracovních a dva dny volna.
Rok s devíti měsíci o 40 dnech by však měl celkem jen 360 dnů, a proto se navrhovalo pět mimořádných dnů na konci roku (šest o přestupných letech), což silně připomíná kalendář Mayů a jejich nešťastné dny.

Kalendáře o 10-ti měsících
Španěl M. Vidal navrhl rok o desíti měsících. Podobný návrh podal i Polák Władysław Zedzianowski, který doporučuje střídavě měsíce o 36 a 37 dnech (celkem 365 dnů) a přestupný den by byl 37. dnem desátého měsíce. Kromě toho navrhuje desítkové rozdělení dne na deset „velkohodin", každá velkohodina by se dělila na 100 solárních minut a každá minuta na 100 solárních vteřin.
Američan Edward Skille navrhuje také rok o desíti měsících po 36 a 37 dnech. Tyto měsíce nazývá mona. Doporučuje však rozdělit rok na 73 pětidenních týdnů (které nazývá meto), jejichž dny by se nazývaly ano, beno, ceno, deno a eno. Den doporučuje rozdělit na 100 částí zvaných ceni, každé ceni na 100 menších částí zvaných deni a každé deni na 100 ještě menších částí zvaných eni.

Další návrhy na změnu kalendáře
Velmi jednoduchý plán podal Jugoslávec Stijepo Ferri. Doporučil měsíce úplně zrušit a počítat dny postupně od 1 do 365, případně do 366.
Rakušan Jakob Uhlmann naopak doporučuje rozdělit rok na 24 měsíců. Jugoslávec Peroslav Paskievič navrhuje obnovit francouzský revoluční kalendář s jedinou změnou - aby den odpočinku byl každý desátý den. Francouzský astronom Camille Flammarion doporučil, aby se pro měsíce používalo nových názvů: pravda, věda, moudrost, spravedlnost, čest, vlídnost, láska, krása, lidskost, štěstí, pokrok a nesmrtelnost.
Řek Peltekis navrhuje rok o dvanácti měsících, z nichž prvních šest by mělo po 31 dnech a druhých šest po 30 dnech s výjimkou posledního měsíce, který by měl v obyčejných letech jen 29 dnů. Současně navrhl, aby měl týden pět dnů.
Rumun Gustav Bedeus doporučuje rok o 12 měsících, z nichž osm by mělo po 28 dnech a čtyři po 35 dnech. Má velmi komplikovaný systém mimořádných roků a dnů. Každých pět nebo šest let by měl být mimořádný rok o 371 dnech (poslední měsíc by měl 35 dnů); to by se mělo dít po padesát let každý pátý rok a po devadesát let každý šestý rok; aby se však neudělala chyba, bylo by nutno jeden z těchto mimořádných roků každých 89 let vypustit.
Francouzský abbé Edouard David doporučil rok o 364 dnech, rozdělen na 13 měsíců po 28 dnech. Žádné mimokalendářní dny by se nevsouval, nýbrž by se hromadily, až by bylo možno vsunout přestupný měsíc o 2 dnech. To by se stalo každých 22 nebo 23 let a abbé doporučil vsunout tento přestupný měsíc vždy mezi leden a únor, takže by přestupný rok měl 14 měsíců a celkem 78 týdnů.
Maďar József Erny doporučil rok o dvaceti měsících, z nichž každý by měl tři týdny a každý týden šest dnů, takže by byla vypuštěna sobota. Jen v 1., 5., 9., 13. a 17. měsíci by vždy bylo po jednom týdnu sedmidenním. Přestupný den by se vsouval po 18. dnu ve 20. měsíci.

Nejčastější návrhy na věčný kalendář
Největší počet návrhů na věčný kalendář měl na mysli rok o dvanácti měsících po 30 a 31 dnech, únor o 28 dnech se nikde nevyskytuje. Přesto jsou v uspořádání měsíců rozdíly, i když návrhy obvykle respektovaly požadavek, aby každé čtvrtletí trvalo 91 dnů. Jde o nejvhodnější uspořádání sledu měsíců o 30 a 31 dnech v každém čtvrtletí a o den, kterým má každý rok a každé čtvrtletí začít.
Má-li mít čtvrtletí 91 dnů a je-li rozděleno na tři měsíce, z nichž jeden má 31 dnů a dva jsou po třiceti dnech, mohou být měsíce uspořádány ve sledu 31, 30, 30, nebo 30, 31, 30, nebo 30, 30, 31 a navíc mohou být čtvrtletí roku uspořádána stejně nebo pokaždé jinak.
Švýcar R. Baire doporučuje, aby pořadí ve všech čtvrtletích stejné nebylo a navrhuje tento sled: 31, 30, 30 - 30, 31, 30 - 30, 31, 30 - 31, 30, 31, což dělá celkem 365 dnů a poslední, jedenatřicátý den v prosinci tu má úlohu onoho nevítaného nadpočetného neboli mimokalendářního dne. Jako přestupný den navrhuje 31. červenec, takže by obě pololetí byla v přestupných letech stejně dlouhá.
Pořadí měsíců ve čtvrtletí je rozhodující pro počet pracovních dnů, který je navíc upravován i tím, zda týden začíná nedělí nebo pondělkem.

Z toho je vidět, na jak velký problém dokáže narůst pouhé rozhodnutí o sledu měsíců v každém čtvrtletí.
Spory trvají i o umístění mimokalendářního dne, který by doplňoval rok na potřebných 365 dnů; zda na začátek nebo na konec některého měsíce. Podle některých se tento den má zapojit do kalendáře jako 0. leden nebo 0. prosinec, nebo ho vůbec nečíslovat. Podle jiného návrhu by se měl přestupný den vsunout mezi 14. a 15. srpna a neoznačovat jej žádným datem, nebo ho umístit za 24. únor jako 24. únor B. Francouzský abbé Chauve-Bertrand navrhl, aby vánoce připadly na nultý den prvního měsíce a aby tento den byl považován za mimokalendářní.