|
Před působením proroka
Mohameda měli Arabové lunisolární kalendář, kdy měsíce měly střídavě
29 a 30 dnů. Čas od času se vkládal přestupný měsíc. Korán jej
však zakázal, a to v deváté súře zvané „Lítostmá":
"Hle, Alláh stanovil dvanáct měsíců, v knize Alláhově od
toho dne, kdy stvořil nebe a zemi. Čtyři z nich jsou posvátné.
Taková je pravá víra. Proto se na nich neprohřešujte a bojujte
proti všem modloslužebníkům, tak jako oni bojují proti várn, a vězte,
že Alláh je s těmi, kdo jsou bohabojní. Hle, přestupný měsíc šíří
bezvěrectví. Jím jsou nevěřící uváděni do zmatku. V jednom roce
ho uznávají a v jiném roce ho vynechávají, aby vyrovnali počet Alláhem
posvěcených měsíců, a dovolují tak to, co Alláh zakázal Libují
si ve svém zlérn konání a Alláh za to nechá nevěřící na holičkách."
Muslimský kalendář
Brzy po Mohamedově smrti chalífa Omár (vládl od r. 634 do 644), který
dobyl Egypta, Palestiny, Sýrie a Persie, založil novou éru založenou
na koránu. Začíná v okamžiku, kdy se poprvé objevil Měsíc po
prorokově útěku z Mekky do Medíny, což se stalo 16. července 622
našeho letopočtu v pátek; od té doby je pátek pro muslimy posvátným
dnem.
Muslimský kalendář je přísně lunární, a proto nedrží krok s
astronomickým tropickým rokem a předbíhá se zhruba o jeden rok za
33 našich let. Znamená to, že člověk, kterému je podle muslimského
počítání 33 let, je podle řehořského kalendáře teprve dvaatřicetiletý.
Měsíce muslimského roku jsou stanoveny nařízením; mají střídavě
30 a 29 dnů, kromě dvanáctého měsíce, který může mít buď 29,
nebo 30 dnů. V cyklu muslimských let je 19 let obyčejných o 354
dnech a 11 let přestupných o 355 dnech. 360 oběhů Měsíce kolem Země
se tedy rovná 10.631 dnům; ve skutečnosti trvají 10.631,015 dne.
Aby se zjistil přesný počátek měsíce, je stále ještě zapotřebí
bedlivého pozorování, zejména nutného pro náboženské účely.
Nový měsíc začíná přesně v okamžiku, kdy se po západu slunce
objeví srpek nového Měsíce. Problémy s tím spojené popsal anglický
spisovatel John Philby v knize „Arabské jubileum", která vyšla
roku 1952:
"Na dvoře arabského krále lbn Saúda
se koncem měsíce ramadánu živě debatovalo, zda bude možno zahlédnout
nový Měsíc po západu Slunce dvacátého devátého dne. Po důkladném
prostudování astronornické ročenky jsem předpověděl, že ho
nebude možno zhlédnout. Král však přesto poslal dva bystrozraké
beduíny, aby pozorovali oblohu ze střechy pevnosti Maabida, stojící
proti paláci. Vrátíli se bez úspěchu, avšak rozruch způsobili dva
poutníci z Mekky, kteří tvrdili, že zahlédli srpek. a proto byli
bez meškání posláni ke králi, aby podali svědectví u církevního
soudu. Výrok soudu byl však zamítavý, a ježto nikdo jiný nehlásil,
že by měsíc zahlédl, nařídil král, že půst potrvá ještě
jeden den do večera třicátého dne měsíce.
Je třeba se zmínit, že od té doby, co byla Arábii vybudována síť
rozhlasových stanic, bylo pozorování Měsíce značně usnadněno a
dochází mnohem víc hlášení. O důvěryhodnosti jednotlivých
pozorování mají rozhodnout místní kádiové, rychtři, kteří také
určují, zda mají být tyto zpráy - poslány ke konečnému rozhodnutí
králi do Rijádu. Je zajímavé, že severozápadní cíp země je odedávna
zdrojem mnoha pochybných hlášení; jsouc to zejména vesnice Ula a
Tabúk, jejichž pozorovatelé vymysleli zvláštní způsob sledování
pohybů Měsíce za dne. Postarví do volného prostranství mísu s
vodou, v níž se může zrcadlit Slunce i Měsíc. Je-li Měsíc v
poledne za Sluncern, sledují obě tělesa až do západu Slunce. kdy
mají šanci, že zahlédnou srpek, je-li obloha jasná."
Dvanáct měsíců muslimského roku trvá celkem 354 (v přestupných
letech 355) dnů. Muslimská éra je známa pod názvem Hidžra a přestupnému
roku o 355 dnech se říká kabišah. Který rok je obyčejný a který
je kabišah, se dá vypočítat tak, že jeho letopočet dělíme třiceti,
a zůstane-li zbytek 2, 5, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 24, 26 nebo 29, je to
rok přestupný. Protože je muslimský rok o jedenáct dní kratší než
náš, mohou muslimové slavit svůj nový rok dvakrát během jednoho
roku řehořského. Tato podivnost se opakuje každých 32 let.
Z našeho hlediska se jako největší nedostatek muslimského kalendáře
jeví jeho posun o 11 dní vzhledem k ročním obdobím. Jakékoli datum
se během 33 let hidžry dostane do každého ze čtyř ročních období.
V zemědělství je proto nutno počítat s tím, že setí a žně
nejsou ve stejnou dobu.
Džalilský kalendář
Muslimský kalendář v Persii se od kalendáře užívaného v arabských
zemích liší. V 11. století sestavil sultán Malík Šáh Džalaladdín
komisi, do níž patřil i vynikající astronom a proslulý básník Omár
Chajjám, a dal jí za úkol upravit starý perský kalendář. Výsledkem
byl džalilský kalendář, který byl na svou dobu velmi dokonalý. Zahájil
novou éru, která začínala 10. ramadánem 471 podle hidžry, neboli
16. březnem 1079 podle našeho letopočtu. Bohužel se tohoto kalendáře
dlouho nepoužívalo; byl záhy nahrazen muslimským kalendářem, a
kniha, kterou Omar Chajjám o tomto kalendáři napsal, se nezachovala.
Dochovalo se jen několik informací, které se však od sebe liší:
Podle aš-Širázího z roku 1311 měl Omárův kalendář 17 přestupných
dnů během 70 let. Vznikla tak chyba jednoho dne asi za 1550 let.
Podle Ulugbega (z roku 1449) se používalo 15 přestupných dní během
62 let, takže vznikala chyba jednoho dne za 3770 let.
Podle jiné informace bylo stanoveno 8 přestupných dnů během 32 let,
takže vznikla chyba jednoho dne asi za 5000 let.
Třebaže zprávy o džalilském kalendáři nejsou přesné, je zřejmé,
že perští astronomové dosáhli velké dokonalosti už v raném středověku.
Íránské kalendáře
Když v Íránu převzal moc na počátku dvacátých let našeho století
šáh Reza Pahlaví, snažil se přizpůsobit muslimský kalendář našemu
kalendáři řehořskému. Podle jeho reformy se v Íránu přestalo používat
přísně lunárních měsíců o 29 nebo 30 dnech a byl zaveden solární
kalendář, kde měl rok dvanáct měsíců a 365 dní. Prvních šest měsíců
mělo po 31 dnech, sedmý až jedenáctý po 30 dnech a dvanáctý 29 dnů
a v přestupných letech 30 dnů.
Zavedením solárního kalendáře změny neskončily: podle rozhodnutí
íránského parlamentu, které vstoupilo v platnost na perský nový
rok 21. března 1976, se Írán rozhodl posunout začátek nového
letopočtu podle islámského lunárního kalendáře o 1.180 let zpět
do doby, kdy Kýros II. založil za dynastie Achaimenovců první
perskou říši. Podle nového letopočtu se píše rok 2535 a nikoli
rok 1355 podle hidžry. Touto poslední kalendářovou změnou chce Írán
zdůraznit, že v době, kdy Peršané přijali islám, měli za sebou
již dvanáct století vlastní historie. |
|