Tato píseň existovala s největší pravděpodobností už ve 2. století a do textu byla vložena dodatečně. Plnila funkci liturgického zpěvu při zasvěcovacích obřadech gnostiků. Byla jakousi výzvou k procitnutí ze snu, k probuzení z duchovního spánku, ze stavu letargie a otupělosti. Motiv spánku, zapomnění, hledání a bloudění lidské duše je společný všem gnostickým iniciačním textům. Cílem cesty je získat perlu, spočinout v Bohu, rozpomenout se na svou vznešenou božskou podstatu a sjednotit se s ní.

Z bohatství svých pokladů připravili pro mne zavazadlo - velké, ale lehké, abych je sám unesl; je v něm zlato shůry, stříbro z velké pokladnice, chalkedony z Indie, perly z říše Kúš.

Diamant mi dali do opasku, ale svlékli mi šat ze zlata a drahokamů, který udělali z lásky, i purpurový plášť ušitý na míru.

A uzavřeli se mnou smlouvu, zapsali ji do mé mysli, abych nezapomněl:

"Až sestoupíš do Egypta a přineseš odtud jednu perlu, která je tam, blízko syčícího draka, oblečeš si ten šat z drahokamů i plášť, jenž na něm spočívá, ten, po němž toužíš, a budeš se svým bratrem zvěstovat naše království."

Opustil jsem Východ a vydal se s dvěma průvodci na těžkou a nebezpečnou cestu. Sám, nezkušený, jsem jít nemohl.

Prošel jsem kolem hranic Maišán, kde se shromažďují kupci z Východu, došel jsem do země babylónské. Když jsem sestoupil do Egypta, opustili mne průvodci, kteří šli se mnou.

Já však kráčel přímo za drakem, usadil se u jeho doupěte a očekával, až si zdřímne - až jen usne, abych se tak mohl zmocnit perly.

Byl jsem sám a osamělý a zůstal jsem cizincem i pro ty , mezi nimiž jsem tam žil.

Tu jsem spatřil rodáka z Východu, milého a krásného šlechtice, syna slavného rodu.

Přišel, připojil se ke mně a stal se mi důvěrníkem, přítelem i společníkem v mém poslání.

Varoval jsem ho před Egypťany, před stykem s těmi nečistými.

Oblékl jsem si však jejich kroj, aby mne nepodezírali, že jsem přišel zvenčí, abych jim mohl vzít perlu a aby na mne nepoštvali draka.

Nevím, jak se však dozvěděli, že nejsem z jejich země, nastrojili lest, aby mne ovlivnili, a já jsem snědl jejich pokrm.

Zapomněl jsem, že jsem královským synem, dal jsem se do služeb jejich králi a zapomněl i na perlu, pro kterou mne rodiče sem vyslali; pod tíhou tamních pokrmů jsem upadl do tvrdého spánku.

Rodiče však pocítili vše, co na mne dolehlo, a po našem království dali vyhlásit, aby se všichni shromáždili u našich bran.

A králové i hodnostáři Parthie i přední muži Východu o mně rozhodli, že nemám zůstat v Egyptě, a napsali mi dopis, jejž každý z mocných podepsal:

"Od tvého otce, krále králů, a od tvé matky, která vládne Východu, a tvého bratra, po nich druhého, pozdrav tobě, náš synu v Egyptě.

Vstaň, procitni ze spánku, poslechni slova tohoto listu a rozpomeň se, že jsi synem krále.

Vzal si na sebe sám otrocké jho - vzpomeň na svůj šat, ten z drahokamů, vzpomeň si na perlu, kvůli níž jsi do Egypta šel!

Tvé jméno stojí v knize života i s jménem tvého bratra, s nímž zdědíš naše království."

Král svou plnou mocí list zapečetil kvůli zlobě babylónských a démonských vládců Labyrintu.

Hlasem toho listu, který na mne působil, probral jsem se ze spánku, vzal jsem si jej, políbil a četl. Četl jsem tam o všem tom, co bylo zapsáno v mém srdci.

Hned jsem se rozpomněl, že jsem královský syn - má svoboda zatoužila projevit se.

Vzpomněl jsem si na perlu, pro niž jsem šel do Egypta.

Zlého draka jsem hned začal zaříkávat a nakonec ho uspal tím, že jsem nad ním opakoval otcovo jméno.

Zmocnil jsem se perly a vydal se na zpáteční cestu k rodičům.

Odložil jsem svůj nečistý kroj, zanechal jej v jejich zemi a vydal se přímou cestou na Východ ke světlu vlasti.

Po cestě jsem objevil ten dopis, kterým jsem byl vzbuzen ze spánku.

Jako mne dřív vyburcoval z dřímoty svým hlasem, tak mne teď zas vedl světlem, které vyzařoval.

Jevil se mi jak královské roucho ze sérského hedvábí, láskyplně mne vedl a táhl.

Tak jsem minul Labyrint, Babylón jsem nechal vlevo a vešel do velikého města Maišán, které leží u moře.

Nevzpomněl jsem si ještě na odznak své důstojnosti, který jsem si jako chlapec nechal v domě svého otce.

Když jsem ho však náhle spatřil, vidím hned, že se mi podobá jak zrcadlo.

Celý jsem se v něm uviděl a poznal tak sebe sama; byli jsme sic každý zvlášť, měli jsme však stejnou podobu.

Stejně se mi jevili i strážci pokladů, kteří přinesli to roucho - jako dva, a přece jedné podoby, označeni stejným znakem krále.

V rukou měli to, co je tím pravým bohatstvím, a vrátili mi moji čest s mým nejkrásnějším rouchem zářícím barvami, zlatem a drahým kamením a s perlami v odstínech milých očím, které byly připevněny nahoře.

Na celém rouchu byl namalován obraz krále králů, ozdobený svrchu překrásnými safíry.

Hned jsem viděl, že z něj všude vyzařuje hnutí způsobené poznáním a že už se chystá promluvit.

Slyšel jsem, jak pravilo: "Patřím nejstatečnějšímu z lidí, pro nějž jsem bylo vytvořeno otcem a přijalo jeho podobu."

A královské pohyby směřovaly ke mně a vzrostly tak silně, že se jim vytrhlo z ruky v touze po tom, který je měl obléknout.

I ve mně se probudila touha, abych se mu vrhl vstříc a oblékl si je.

Vztáhl jsem ruku a ozdobil se jeho barvami, oblékl jsem svůj královský plášť, který mne celého přikryl.

Když jsem jej oblékl, byl jsem přenesen do země, kde uctívají pokoj.

Skloniv hlavu, vzdal jsem poctu záři otce, která mi ho poslala.

Její rozkazy jsem činil a i ona učinila to, co zaslíbila.

V branách paláce jsem se vmísil mezi jeho vladaře.

Zář se nad tím radovala a vzala mne s sebou do králova paláce.

Všichni jeho poddaní zpívají tam krásné zpěvy.

Sdělila mi, že jsem s ní byl vyslán ke dveřím královským, abych se objevil se svými dary a s perlou v jejich doprovodu před králem.