Od 25. kislevu do 2. tevetu slavíme osmidenní historicky
svátek chanuka /zasvěcení/. Svátek chanuka, známý jako
svátek světel, je oslavou makabejského vítězství nad
helenizovanými Syřany.
Z historie: Když se Židé vrátili do Izraele z
babylónského vyhnanství, postavili si v Jeruzalémě druhý
chrám, ale zůstali nadále v područí perské říše. Perskou
říši ve čtvrtém století př. o. 1. dobyla řecká armáda
Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti si obrovskou říši
rozdělili jeho tři generálové. Po lítých bojích, které
zachvátily celý Blízký východ, připadl Izrael Seleukovcům -
dynastii vládnoucí v Sýrii. S nástupem krále Antiocha IV. k
moci začíná období násilné helenizace /pořečťování/ a útokům
proti židovskému náboženství. Jeruzalémský chrám byl
znesvěcen a jeho poklady byly uloupeny. Řekové pozabíjeli
mnoho nevinných lidí a uvalili na Židy těžké daně. Antiochus
nechal v chrámu postavit Diovu sochu a nutil Židy, aby se jí
klaněli. Zakázal dodržovat šabat a provádět obřízku. Nakonec
se sám nechal prohlásit bohem a říkal si "Antiochus Epifanes"
/Božský Antiochus/. Jeho souputníci mu ovšem přezdívali "Antiochus
Epimanes" /Bláznivý Antiochus/. Po celém Izraeli Rekové
stavěli své oltáře a sochy svých božstev a nutili Židy těmto
modlám obětovat. V Modiim, vesnici nedaleko Jeruzaléma, se
však vojákům postavil na odpor kněz Matitjahu z
Chašmonejského rodu. Spolu se svými pěti syny zaútočil na
vojenskou posádku, několik vojáků zabil, zničil modlu a poté
prchl do hor, kde začal shromažďovat povstalecké síly.
Židovská armáda den ode dne rostla, jejím velitelem se stal
Matitjahův syn - Jehuda Makabi. Začala partyzánská válka. Za
noci vyráželi Židé proti syrským jednotkám a s ránem mizeli
v horách. Ačkoli jich bylo jen šest tisíc, porazili armádu
čtyřiceti sedmi tisíc Syřanů. Antiochus vyslal proti
Makabejcům další, ještě větší armádu. V bitvě u Bejt Cur
však Židé šťastně zvítězili. Zahájili vojenské tažení na
Jeruzalém, osvobodili město, dobyli chrám a vyházeli z něj
modly. Když chtěli zapálit světla menory /sedmiramenný
svícen/, zjistili, že zbyl jen jeden džbánek olivového oleje
označený pečetí velekněze. Takové množství ovšem stačí jen
na jediný den a příprava dalšího oleje trvá osm dní. Přesto
Makabejci lampy menory naplnili, zapálili knoty a chrám
znovuzasvětili. A stal se zázrak. Olej nevyhořel a vydržel
po celých osm dní, dokud nebyl k dispozici nový olivový
olej. Rok nato vyhlásili rabíni osmidenní svátek chanuka,
oslavu vítězství nad náboženskou perzekucí.
Chanukia. Zapalování osmiramenného svícnu je
nejznámějším chanukovým předpisem. Chanukia má osm ramen pro
osm svíček v jedné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou
svíci zvanou ,šamaš" /sluha/. Zajímavý je způsob zapalování
- první den zapálíme jednu svíčku, druhý den dvě a tak dále,
až osmý den hoří všech osm svíček. Svíčky chanukie
nezapalujeme zápalkou nebo zapalovačem, ale pomocí "šamaše".
Před zapálením svíček svícen umístíme na dobře viditelné
místo, abychom „dále šířili chanukový zázrak do světa." Tam,
kde je to možné, položíme chanukiu u vchodu do domu či u
branky na dvůr. Není-li to možné (nebo bezpečné), umístíme
svícen do okna nebo ke dveřím bytu.
Většinou používáme parafínové svíčky, kdo ale má tu možnost,
měl by si koupit chanuku s osmi lampičkami, které naplní,
tak jako menoru v chrámu, olivovým olejem.
Chanukové zvyky a tradice. Kromě již uvedeného
zapalování chanukie se nám osm dní svátku světel pojí se
sevivonem /dreidl, káča/, na kterém jsou napsána čtyři
hebrejská písmenka - nun, gimel, hej, šin - znamenající
větu: „nes gadol haja šam " /zázrak velký byl tam/. Lidová
tvořivost však písmenům přiřkla jiný význam. S dreidlem
totiž točíme při chanukové „hazardní" hře. Do banku vloží
každý z hráčů desetník a postupně točíme dreidlem. Komu
padne nun /ništ, jidiš nic/, má smůlu. O svůj vklad přišel a
hraje další. Padne-li gimel, bere hráč celý bank /ganz,
jidiš vše/. Hej znamená jidiš halb, půlku banku a šin vyzývá
k opakování pokusu /špíl, jidiš hraj/. Chanuka má i svá
typická jídla - sufganiot /koblihy/ a levivot /latkes
(jidiš), bramboráky/. Obě jídla, jak vám maminky potvrdí,
vyžadují mnoho oleje a olej přeci patří k chanukovému
příběhu.
Chanukové písně. Při zapalování chanukových svíček,
po odříkám příslušného požehnání, zpíváme dvě známé písně -
Hanerot halalu /tyto svíčky/ a Maoz cur /mocná skála/. Obě
se časem naučíte zpívat při hudební výchově.
Chanuka a ženy. Existuje mnoho příběhů pojících se k
svátku chanuka. Znáte ten o Cháně, dceři velekněze, která
dala podnět ke vzpouře proti utlačovatelům, když odmítla být
po vůli syrskému vojevůdci? Chytrá Judita, podle jiného
příběhu, zase se lstí vstoupila do stanu syrského generála a
nabídla mu velmi slaný sýr. Generál dostal žízeň, Judita ho
opila vínem a zneškodnila. Když Syřané viděli, že jsou bez
generála, vzdali se a uprchlí ze země. Smutnější je příběh o
jiné Cháně, matce sedmi synů, které jí postupně ubili řečtí
vojáci jen proto, že chlapci nechtěli přestoupit příkazy
Tóry.
Dodnes ženy, po dobu kdy hoří chanukové svíčky, nepracují,
aby si připomněly památku těchto statečných žen.
Osm dní. Častá je otázka, proč slavíme chanuku osm
dní. Osm dní hořelo světlo z jediného nalezeného džbánku
olivového oleje označeného pečetí velekněze, ale jen sedm
dní se tak dělo „zázrakem". Někteří komentátoři proto tvrdí,
že již první den uhořela pouze osminka oleje, a tak zázrak
skutečně trval osm dní, jiní považují za první den zázraku
již samotný den vojenského vítězství nad velikou
nepřátelskou přesilou.
(Maharal, pražský rabi Lów,
říká, že číslo osm v sobě skrývá tajemství. „Do vnitřní
části svatyně jeruzalémského chrámu", píše ve své knize Ner
micva /světlo příkazu/, „mohl vstoupit jen ten, kdo byl
obřezaný. Obřízka se provádí osmý den chlapcova života, na
znamení, že člověk má schopnost překonávat omezení a
nástrahy fyzického světa, symbolizovaného sedmičkou - sedmi
dny stvoření, sedmi dny týdne a sedmi rameny menory. Menoru
odděloval závěs od nejsvatější svatyně, od místa, kde byly v
arše úmluvy uloženy desky desatera a svitek Tóry, které svým
významem přesahují naše chápání, protože jsou „Boží
Moudrostí". I proto byla na lahvičce oleje pečeť velekněze,
který svoji chrámovou službu sloužil v osmidílných šatech.
Díky „osmičce", díky schopnosti překonávat nástrahy světa,
byli Řekové, nositelé lidské moudrosti, poraženi. Nevěřili,
že jsou věci, které svým významem přesahují člověka a jeho
chápání. Proto slavíme chanuku osm dní." Tak to alespoň píše
moudrý rabi Löw.)
Hilel a Šamaj. Dva významní učenci, Hilel a Šamaj se
přeli, jakým způsobem zapalovat chanuková světla. Je-li
lepší začínat s osmi svíčkami a další dny ubírat po svíčce
až k jedné pro poslední den, nebo začínat s jednou a
přidávat až do osmi svíček posledního den.
První názor (Šamajův, kolik dní ještě zbývá, tolik svíček)
vychází z předpokladu, že počátek svátku, první den, je
nejdůležitější. Jinými slovy: To, jakým způsobem se
například ve škole uvedeme, nás bude provázet po celou dobu
studia. Druhý názor, Hilelův, přidávat svíčky podle
uplynulých dní, považuje za rozhodují hledisko pro hodnocení
akce její dokončení. (Konec dobrý, vše dobré). Tímto názorem
se dnes řídíme, protože víme, že vše, i studium, je
dlouhodobý proces a že „růst" musíme postupně, krok za
krokem. |