|
Další výjimečně pozoruhodnou institucí
a hlavním pilířem islámu je zakát. Jak víme, v žádném jazyce neexistuje
slovo, které vystihuje koránský termín zakát a jeho význam. Není ta jen
forma dobročinnosti nebo darování almužen nebo daň či desátek. Není to ani
výraz vděčnosti; jsou to všechny tyto věci, avšak vzájemně propojené a ještě
něco navíc. Není to jen odečtení jistých procent z majetku jednotlivce, je
to významně obohacení a duchovní investice. Zakát není jen dobrovolný
příspěvek někomu nebo určité věci, nejde ani o vládní daň, které se chytrý
člověk bez mravních zábran dokáže zbavit. Jde spíše o povinnost nařízenou
Bohem a vykonávanou muslimy v zájmu společnosti jako celku. Koránské slovo
zakát nezahrnuje tedy jenom dobročinnost, almužny, desátek, laskavost,
úřední daň, dobrovolné příspěvky atd., ale spojuje všechny tyto záležitosti
se zbožnosti a s duchovními a také morálními motivy. Proto nemůže v žádném
jazyce existovat pro slovo zakát přesný překlad, protože Korán, Kniha Boží,
je knihou navýsost původní.
Doslovný a jednoduchý význam slova zakát je čistota. Technický význam tohoto
slova určuje výroční výši naturálií nebo peněz, které každý muslim musí
rozdělit mezi oprávněné příjemce. Avšak náboženský a duchovní význam zakátu
je mnohem hlubší a životnější. Stejně tak i jeho humanitární a
společenskopolitická hodnota. Předkládáme vysvětleni dalekosáhlých účinků
zakátu:
1. Zakát očišťuje majetek zámožných lidí od dílů, které mu nenáležejí, dílů,
které musí být rozděleny mezi oprávněné příjemce. Jestliže se zakát splácí v
penězích, pak by se určité procento bohatství mělo okamžitě správným
způsobem rozdělit, protože vlastník majetku nemá na vlastnictví dané částky
morální ani právní nároky. Jestliže to neudělá, ponechává si určitě něco, co
mu nepatří. Dopouští se tedy korupce a prostého uchvácení majetku z
kteréhokoli hlediska, ať už morálního a duchovního, právního a obchodního.
Znamená to, že neoprávněně držená procenta znečišťují a uvádějí do nebezpečí
celý majetek oné osoby. Jestliže však jsou částky náležející chudým sebrány
a rozděleny mezi oprávněné příjemce, pak zbývající díl majetku bude čistý a
oprávněný. Čistý kapitál a oprávněné majetky jsou hlavními požadavky
neustálé prosperity a poctivých obchodů.
2. Zakát nejen očišťuje majetek vlastníka, ale očišťuje také jeho srdce od
sobectví a touhy po bohatství. Zpětné očišťuje i srdce příjemce od závisti a
žárlivosti, od nenávisti a nejistoty; namísto toho zakát v jeho srdci
posiluje dobrou vůli vůči přispívajícímu a přání všeho dobrého jeho osobě.
Společnost se tím rozsáhle očistí a osvobodí od třídního boje a podezřívání,
od špatných pocitů a nedůvěry, od korupce a rozkladu a od všech podobných
zel.
3. Zakát snižuje strádání potřebných a chudých členů společnosti na minimum.
Jde o nejpříhodnější útěchu méně šťastných lidí, přesto však je hlasitou
výzvou ke všem, aby si vyhrnuli rukávy a vylepšili svůj úděl. Pro potřebné
znamená, že jde o přirozené nouzové opatření a že by na zakátu neměli být
naprosto závislí, že musí něco udělat pro sebe a také pro ostatní. Pro dárce
je zakát výzvou, aby se pokusil vydělat víc, aby mohl příště více přispět.
Pro všechny zainteresované strany je zakát, přímo či nepřímo, otevřenou
pokladnicí duchovních investic, které se hojně vracejí.
4. Zakát je zdravou formou vnitřní bezpečnosti před sobeckou hrabivostí a
společenskými rozbroji, před vnikáním a pronikáním podvratných ideologií.
Zakát je účinnym nástrojem zušlechťování ducha společenské odpovědnosti na
straně přispěvatele a pocitu bezpečí a sounáležitosti na straně příjemce.
5. Zakát je živým projevem duchovního a humanitárního ducha, vzájemného
působení mezi jednotlivcem a společností. Zdravě ilustruje skutečnost, že i
když islám neomezuje soukromé podnikání a neodsuzuje soukromé vlastnictví,
přesto nepřipouští sobecký a hamižný kapitalismus. Je to výraz obecné
islámské filozofie, která volí umírněný a smířlivý, avšak kladný a účinný
způsob vztahů mezi jednotlivcem a společností, mezi občanem a státem, mezi
kapitalismem a socialismem, mezi materialismem a duchovnem.
Výše zakátu
Každý muslim, muž nebo žena, který na konci roku vlastní zhruba patnáct
dolarů nebo vyšší částku v hotových penězích nebo ve zboží, musí odevzdat
zakát ve výši dvě a půl procenta. Má-li obnos v hotovosti, pak je záležitost
jednoduchá. Jestliže však má člověk majetek v cenných papírech nebo ve
zboží, pak musí na konci roku ohodnotit svůj majetek a odevzdat zakát rovněž
ve výši dvě a půl procenta celkové hodnoty svého majetku. Jestliže je jeho
majetek uložen v nemovitostech, například v činžovních budovách a továrnách,
pak by se výše zakátu měla řídit výší čistého zisku, ne hodnotou majetku.
Jestliže však postavil budovy a domy pro obchod nebo na prodej, pak by se
zakát měl vypočítávat z celkově hodnoty tohoto majetku. Také je-li někdo
věřitelem a dlužník je spolehlivou osobou, pak by měl zaplatit zakát z
částky, kterou půjčil, protože jde stále o část jeho zaručeného bohatství.
Ve všech případech bychom měli mít na paměti, že člověk platí pouze z
čistého přebytku. Výdaje, náklady na rodinu, nezbytné platby a splatné
půjčky mají přednost, zakát se platí pouze z čistého finančního přebytku
každého člověka.
Rovněž bychom neměli zapomínat, že sazba dvě a půl procenta je jen minimum.
V časech nouze nebo stoupajících potřeb neexistuje žádné omezení, čím víc
člověk dá, tím lépe pro všechny zúčastněné strany. Rozdělování zakátu slouží
všem účelům, pro něž se jinde zakládaj( četné nadace. Zakátové fondy
nahrazuji všechny tyto fondy a nadace. Existují historické zprávy, které
dosvědčují, že v dějinách islámské vlády byly doby, kdy nebylo člověka, jenž
by byl oprávněn k získání podpory ze zakátu; každý poddaný - muslim, křesťan
nebo žid - v celém ohromném islámském impériu měl dost, aby dokázal
uspokojit svoje potřeby, a vládcové proto museli odkládat zakátové poplatky
do státní pokladnice. Dokazuje to, že v případě správného uplatňování
zakátových zákonů dochází ke snižování počtu potřebných občanů a k obohacení
státní pokladny do takové míry, že nejsou žádní chudí nebo potřební občané a
vytvářejí se ohromné přebytky.
Spolehlivá moc tohoto účinného opatření vyvěrá ze skutečnosti, že jde o Boží
příkaz, nařízení samotného Boha. Zakát není osobni záležitostí nebo
dobrovolným příspěvkem, je to povinnost a za je jí dodržování je člověk
zodpovědný přímo Bohu. Protože zakát je součástí Božího zákonodárství, které
se uskutečňuje ve společném zájmu, není žádnému muslimovi dovoleno, aby ho
zanedbával. Když se správně nedodržuje, musí zasáhnout patřičné státní
orgány, vystoupit na ochranu obecného zájmu a prosadit tuto instituci do
praxe.
Náležití příjemci zakátu
Svatý Korán uvádí tyto náležité příjemce zakátu:
1. Chudí muslimové, aby se ulevilo jejich strázním.
2. Potřební muslimové, aby získali prostředky, s jejichž pomocí si mohou
vydělávat na živobytí.
3. Muslimští konvertité, aby se jim umožnilo usadit se a vyhovět jejich
nečekanym potřebám.
4. Muslimští váleční zajatci, aby bylo možno je vykoupit ze zajetí.
5. Zadluženi muslimové, aby se mohli osvobodit od svých závazků vyvolaných
naléhavou nutností.
6. Muslimští zaměstnanci pověření muslimským vládcem vybíráním zakátu, aby
bylo možné vyplatit jim mzdy.
7. Muslimové sloužící Bohu výzkumem nebo studiem nebo šířením islámu.
Přidělené prostředky pokrývají jejich výdaje a pomáhají jim pokračovat v
činnosti.
8. Muslimští poutníci, kteří uvízli v cizí zemi a potřebují pomoc.
Náležitým příjemcem zakátu je člověk, který nemá prostředky na pokrytí
nejnutnějších potřeb nebo na konci roku nemá předepsané maximum patnácti
dolarů. Jestliže někdo vlastní toto maximum nebo více, stává se z něj
přispěvatel, ne příjemce zakátu. Jestliže příjemce obdrží svůj díl a zjistí,
že dostačuje pro jeho neodkladné potřeby a hraničí s předepsanym maximem,
neměl by přijmout více. Měl by vrátit prostředky, které přijal nad tuto
hranici, aby mohli byt obdarováni další oprávněni příjemci.
Zakát lze rozdělovat přímo jednotlivcům z jedné nebo více uvedených skupin
nebo dobročinnym organizacím, které o tyto lidi pečují lze je také rozdělit
formou stipendií výborným a slibnym muslimskym studentům a badatelům nebo ve
formě příspěvků dobročinnym organizacím a veřejnym institucím, které se o
tyto skupiny obyvatel starají.
Invalidní nebo nemohoucí chudý muslim má přednost před zdravym člověkem,
který je schopen vydělávat. Přispěvatel by se měl při vyhledávání
nejpotřebnějších příjemců řídit podle svého nejlepšího úsudku.
Daně, které dnes platíme vládám, nenahrazují tuto náboženskou povinnost;
zakát musíme chápat jako zvláštní povinnost a platit jej odděleně, tedy
vedle vládních daní. Muslimové v Severní Americe však mohou využít daňových
zákonů, které umožňují jisty odečet od daně v případě příspěvků na
dobročinné účely. Měli by vyplácet zakát náležitym příjemcům a požadovat,
aby se jim tyto částky odečítaly od daní.
Přispěvatel by se také neměl vykonáváním této povinnosti pyšnit nebo se
snažit získat slávu. Měl by tuto povinnost plnit co nejneokázaleji, aby ho
nepostihlo pokrytectví nebo touha po slávě, která všechny dobré skutky ruší.
Jestliže však uvedeni jeho jména nebo výše příspěvku ve známost může
povzbudit i jiné k plnění této povinnosti, je to v pořádku.
Zakát se také vztahuje na dobytek nebo zemědělské výrobky. Podíl placené
touto formou se mohou případ od případu lišit a vyžadují podrobnou diskusi.
Odkazujeme proto čtenáře na propracované zákonné náboženské zdroje. |
|