|
Další vynikající morální a
duchovní zvláštností islámu je předepsaný půst. Doslovně řečeno, půst
znamená naprosté odmítání potravin, nápojů, intimního styku a kouření od
rozbřesku do soumraku během celého měsíce ramadánu, což je devátý měsíc
islámského kalendáře. Jestliže však omezíme smysl islámského půstu pouze na
tento význam, pak se hluboce mýlíme.
Když islám tuto jedinečnou instituci zavedl, zasadil tak neustále rostoucí
strom nekonečné ctnosti a nedocenitelných plodů. Následuje vysvětlení
duchovního smyslu islámského půstu :
1. Učí člověka principům upřímné lásky, neboť dodržuje-li půst, dělá to z
hluboké lásky k Bohu. A člověk, který opravdově miluje Boha, je člověkem,
který ví, co je láska.
2. Přináší člověku tvořivý smysl naděje a optimisticky názor na život,;
neboť dodržuje-li půst, doufá, že tím potěší Boha a hledá Jeho milost.
3. Prostupuje člověka skutečnou ctností účinného zanícení, čestného,
odevzdání a blízkosti Boha, neboť dodržuje-li půst, dělá to pro Boha,a pouze
kvůli Němu.
4. Pěstuje v člověku bdělé a zdravé svědomí: postící se člověk totiž drží
půst v soukromí i na veřejnosti. Neexistuje žádný světský úřad kontrolující
chování člověka během půstu nebo vyžadující dodržování půstu. Člověk se
postí, protože to těší Boha a protože držením půstu v soukromí i na
veřejnosti uklidňuje svoje svědomí. Neexistuje lepší způsob, jak v člověku
vypěstovat zdravé svědomí.
5. Utvrzuje člověka v trpělivosti a nesobeckosti; protože během půstu
pociťuje útrapy a strádání, avšak trpělivě je snáší. Toto strádání je ve,'
skutečnosti jen dočasné, není však pochyb, že získaná zkušenost člověku
umožňuje vcítit se do útrap jiných lidí, kteří jsou pravděpodobně zbaveni
základních prostředků k životu celé dny nebo týdny, někdy i měsíce. Význam
této zkušenosti ve společenském a humanitárním smyslu tkví v tom, že takový
člověk pak mnohem rychleji než kdo jiný dokáže procítit účast se svými
bližními a reagovat na jejich potřeby. A to je výmluvný vyraz nesobeckosti a
opravdového soucitu.
6. Půst je účinnou lekcí praktické skromnosti a síly vůle. Člověk, který
půst správně dodržuje, je určitě člověkem, jenž dokáže zvládnout své vášnivé
touhy a klást své já nad fyzická pokušení. Je to člověk s osobností a
charakterem, člověk silné vůle a odhodlání.
7. Půst dává člověku čistou duši schopnou transcendence, jasnou mysl k
přemyšlení a lehké tělo k pohybu a jednání. Toto všechno je neselhávající
výsledek nezatíženého žaludku. Lékařské pokyny, biologické zákony a rozumová
zkušenost tuto skutečnost potvrzují.
8. Půst ukazuje člověku nový způsob, jak moudře šetřit a rozumně hospodařit,
neboť jí-li méně nebo méně jídel, utratí méně peněz a vynaloží méně úsilí.
Půst je tedy duchovním školením v domácí ekonomice a rozpočtu.
9. Půst umožňuje člověku zvládnout umění zralé přizpůsobivosti. Dokážeme
snadno pochopit proč, uvědomíme-li si, že půst člověka donutí naprosto
změnit styl každodenního života. S nastalou změnou se přirozeně přizpůsobí
novému systému a snaží se vyhovět novým pravidlům. Člověk si tak do budoucna
rozvíjí moudry smysl pro přizpůsobivost a schopnost překonávat
nepředvídatelné životní zkoušky. Člověk, který si váží tvořivé
přizpůsobivosti a odvahy, ocení účinky postění i v této oblasti.
10. Půst člověka pevně zakotvuje v poli ukázněnosti a zdravého přežití.
Dodržuje-li pravidelně v jednotlivých dnech svatého měsíce půst, rozhodně na
svou osobnost působí vysokou ukázněností a smyslem pro pořádek. Uleví-li
svému žaludku a nechává svůj zažívací systém odpočívat, pojišťuje své tělo
proti přetížení žaludku. Může si být jist, že tuto formu úlevy jeho tělo
přežije pokojně, aniž by bylo vystavováno obvyklému neklidu a depresím a že
jeho duše bude i nadále čistě a mírově zářit.
11. Vyvolává v člověku skutečného ducha společenské sounáležitosti, jednoty
a bratrství, rovnosti před Bohem a před právem. Tento duch je přirozeným
produktem půstu, neboť dodržuje-li člověk půst, cítí, že patři k celé
muslimské společnosti dodržující tutéž povinnost, tímž způsobem, z týchž
důvodů a pro tytéž cíle. Žádny sociolog nemůže tvrdit, že by se v
kterémkoliv období lidské historie vyskytlo něco, co by se dalo srovnávat s
touto hezkou islámskou institucí. Lidé toužili celé věky po přijatelné
sounáležitosti, jednotě, bratrství, rovnosti, jenže jejich hlas nebyl
vyslyšen, a s jakým úspěchem se jejich touhy setkaly Kde jinde mohou
dosáhnout svých cílů než ve světle islámu?
12. Půst je Boží předpis, na získání sebedůvěry a sebeovládání, na zachování
lidské důstojnosti a svobody, na vítězství a mír. Tyto výsledky se vždy
projevují jako živoucí realita v srdci člověka, který ví, jak držet půst.
Když se postí správnym způsobem, ovládá sám sebe, má v rukou plnou kontrolu
nad svými vášněmi, ukázňuje svoje touhy a odolává všem zlym pokušením. Touto
cestou může posílit svou sebedůvěru, obnovit svou důstojnost a svébytnost a
osvobodit se ze zajetí zla. Jakmile získá tyto vlastnosti, dosáhne vnitřního
smíření, což je zdroj neustálého míru s Bohem a následně i s celym vesmírem.
Někdo může namítnout: "Jestliže je to všechno o islámské instituci půstu
pravda a jestliže jde o pravdivý obraz islámu, proč tedy muslimové už dávno
nežijí v Utopii? Na takovou námitku můžeme odpovědět, že muslimové žili a
těšili se v určitě epoše svých dějin Utopii.
Uskutečnění Utopie bylo v lidských dějinách zcela jedinečným
jevem.
Říkáme jedinečným, protože žádné jiné náboženství nebo společensky systém s
výjimkou islámu nebyly nikdy schopny uskutečnit své ideály. Utopie jiných
náboženství a společenských systémů zůstávaly vždy v oblastí teorií nebo
zbožných přání a snů - někdy jasných, jindy neurčitých, někdy zase blízkých,
většinou však vzdálených. Avšak islámská Utopie se uskutečnila, byla
zavedena v praxi a plně fungovala. Z lidského a praktického hlediska to
znamená, že islámskou Utopii lze zde na Zemi opět obnovit a že vznikne jen
na pevných základech a uskutečnitelných zásadách.
Důvody, proč se dnes islámská utopie neuskutečňuje, jsou mnohostranné a
snadno vysvětlitelné. Abychom však naši debatu omezili na instituci půstu,
můžeme říci, že mnoho muslimů bohužel půst nedodržuje nebo se k němu staví
přinejlepším lhostejně. Na druhé straně většina těch, kteří jej dodržují, si
neuvědomuje jeho pravý smysl, a proto jim půst dá velmi málo nebo vůbec nic.
Proto se dnes muslimové netěší výsadám spojeným s půstem.
Někdo zase může poznamenat, že tvrzení o islámském půstu platí i o dalších
typech postění, například o židovské přesnici, křesťanském masopustu,
gándhíovském postění atd. Proč si tedy muslimové činí nepodložené nároky na
výjimečnost jejich typu půstu?
Zaměřujeme se právě na takové lidi a jim podobné. Znesvěcování kteréhokoli
Božího proroka nebo odmítání jakékoli pravdy nebo falšování kteréhokoli
Božího náboženství je proti našim muslimským náboženskym zásadám a proti
naší morálce. Někdo si myslí, že může páchat tyto nezodpovědné přestupky,
ale my, muslimové, si to nemyslíme, víme totiž, že jakmile se ponoříme do
takové pokleslé morálky nebo spíš nemorálností, octneme se mimo islám.
Rovněž víme, že instituce půstu je stará jako dějiny a že jej předepsal Bůh
pro lidi už před islámem, podobně jako jej předepsal muslimům. Avšak neznáme
- a nevěříme, že mnoho lidi ji zná - přesnou formu nebo přesný způsob, jakym
Bůh tyto jiné typy půstu nařídil. Přesto však v zájmu pravdy a osvícené
zvídavosti můžeme odůvodnit naše tvrzení srovnáním jiných půstů s půstem
islámským.
Půst ze srovnávacího hlediska
1. V jiných náboženstvích a dogmatech, v jiných filozofiích a učeních člověk
dodržující půst nepožívá určité typy potravy nebo nápojů nebo látek, může je
však nahradit a nasytit žaludek touto náhražkou, která je rovněž materiální
povahy. V islámu se člověk vzdává určitých věcí materiální povahy -
potravin, nápojů, kouření atd., aby mohl dosáhnout duchovních radostí a
morální posily. Muslim zbavuje žaludek všech materiálních věcí: naplňuje tím
svou duši mírem a požehnáním, své srdce naplňuje láskou a soucitem, svého
ducha naplňuje zbožností a vírou, svou mysl naplňuje moudrostí a
rozhodností.
2. Účel půstu v jiných náboženstvích a filozofiích je vždy částečný. Bud se
půst dodržuje z duchovních důvodů NEBO z fyzických potřeb NEBO z potřeby
myšlenkového zjemnění, nikdy však kvůli všem těmto věcem dohromady. V islámu
se však půst dodržuje kvůli všem těmto jmenovaným cílům a mnoha dalším,
například společenským, hospodářským, morálním a humanitárním, soukromým i
veřejným, osobním a společným, vnitřním a vnějším, místním a národním -
všechny se spojují dohromady již uvedeným způsobem.
3. Neislámský půst nevyžaduje nic jiného než částečné odmítání jistých
materiálních látek. Naproti tomu je islámský typ půstu doprovázen zvláštním
zaníceným a uctíváním Boha, zvláštní dobročinností a studiem Koránu,
zvláštním pocitem společenské sounáležitosti a živosti, zvláštní sebekázní a
probuzeným sebevědomím. Postící se muslim si proto připadá jako zcela jiný
člověk. Je duchovně í tělesně čistý vnitřně i zevně a jeho duše je
průzračná, takže pociťuje blízkost dokonalosti, neboť je blízký Bohu.
4. Podle našich nejlepších vědomostí a podle každodenních zkušeností jiné
morální filozofie a náboženství uči člověka, že nemůže dosáhnout svých
morálních cílů nebo vstoupit do království Božího, nepodaří-li se mu
oprostit se od světských záležitostí. Podle tohoto učení je pro člověka
nezbytné, aby se rozešel s pozemskými zájmy, zanedbával své lidské
zodpovědnosti a uchýlil se k nějakému druhu sebetrýzněni nebo drsné askeze,
jejíž podstatnou součásti je právě půst. Postěni tohoto typu lze použít - a
často se tak děje - jako záminky k zakryti pokořujícího ústupu z běžného
života. Islámský půst však neznamená rozchod se životem, ale šťastné
manželství se životem, není to ústup, ale proniknutí do života zbraněmi
duchovní povahy, islámský půst neznamená zanedbáváni, ale morální obohacení.
Islámský půst neodvádí náboženství od každodenního života, ani neodděluje
duši od těla. Nerozbíjí, ale harmonizuje. Nerozpouští, ale přeskupuje.
Nerozděluje, ale staví mosty a obrozuje.
5. Dokonce i rozvržení islámského půstu je zcela zvláštní. V jiných
náboženstvích je období půstu pevně zakotveno v určitém ročním období, tedy
velmi nepružně. V islámu však čas půstu nastává s příchodem měsíce ramadánu,
devátého měsíce v roce. Islámský kalendář je lunární a měsíce jdou po sobě
podle různých poloh měsíce. Znamená to, že během omezeného počtu let
islámský půst pokryje čtyři roční období a rotačně obíhá dopředu a dozadu
mezi létem a zimou přes podzim a jaro. Povaha lunárního kalendáře je taková,
že měsíc ramadán připadá dejme tomu na leden jednoho roku a na prosinec v
dalším roce a na jakékoli jiné období během následujících let. V duchovním
smyslu to znamená, že muslim se těší morální zkušenosti půstu na různých
úrovnfch a že vychutnává jeho duchovní lahodnost v různých ročních obdobích
v různých klimatických pásmech, někdy v zimě, kdy jsou krátké dny a dlouhé
noci, jindy zase v létě, kdy jsou dny dlouhé a horké a noci krátké, jindy
zase mezi těmito krajnostmi. Proměnlivost postní zkušenosti zůstává vždy
působivým rysem živosti této islámské instituce. Představuje také nepochybný
výraz připravenosti, dynamiky a přizpůsobivosti muslimského věřícího.
Rozhodně je to zdravá a pozoruhodná složka islámského učení.
Doba držení půstu
Už jsme napsali, že obdobím povinného půstu je měsíc ramadán. Doba
dodržování půstu začíná před rozbřeskem a končí okamžitě po západu slunce.
Existují přesné kalendáře, které člověku pomohou najít přesné časy, jestliže
jej někdo nemá, měl by se obrátit o radu na místní noviny, meteorologickou
službu nebo jednoduše odhadnout čas podle polohy slunce nebo se řídit svými
hodinkami apod.
Půst v měsíci ramadánu je povinný pro každého zodpovědného a zdravého
muslima ( mukallaf ) . Kromě ramadánu jsou i další období, kdy se půst podle
Tradic proroka Muhammada doporučuje. Mezi tato období patři každé pondělí a
čtvrtek, několik dní ve dvou měsících předcházejících ramadánu, tedy v
měsících radžab a ša'ban, šest dni po ramadánu po dni Ídu-1-fitr. Kromě toho
je prospěšné postit se kterýkoliv den v měsíci s výjimkou dnů Íd a pátků,
kdy by se žádný muslim postit neměl. Můžeme však jen opakovat, že jediným
povinným půstem je ramadán, který může trvat 29 nebo 30 dní v závislosti na
poloze měsíce. Je to jeden z pilířů islámu a nedodržováni půstu bez rozumné
omluvy je přísně trestuhodným hříchem.
Protože Bůh ví, co může půst člověku přinést, přikázal, aby člověk, který
půst přeruší, držel půst další tři dny. S podobným postihem se setká i ten,
kdo prohlásí svou manželku za pohlavně nedotknutelnou jako svou matku - to
je starý předislámský zvyk -, musí pak za svou nezodpovědnost a nedbalost
zaplatit. Chce-li takový hřích smýt, musí se postit další dva po sobě jdoucí
měsíce (Korán, 2:183-185; 5:92; 58:1-40).
Je zajímavé, že odpykat porušeni takové přísahy lze nakrmením a ošacením
deseti chudáků. Pokud to není možné, musí provinilec osvobodit otroka nebo
vykoupit jeho svobodu. Pokud ani toto není možné, pak je nařízen třídenní
půst (Korán 5:92j, Užívá-li člověk slova bezmyšlenkovitě, což je nechutný
předislámsky zvyk, je provinilcovou první povinnosti osvobodit otroka nebo
vykoupit jeho svobodu, Nemůže-li si to dovolit, pak musí před obnovením
intimních styků se svou manželkou držet dva po sobě následující měsíce půst.
Nemůže-li se postit, musí nakrmit šedesát potřebných nebo rozdělit šedesát
běžných jídel mezi chudé. Existují i další případy, kdy se půst vyžaduje
nebo doporučuje jako náhražka nezvládnutelných úkolů (Korán 58:1-4, 2:196].
Kdo se musí postit?
Půst v měsíci ramadánu je povinný pro všechny muslimy, muže či ženy, kteří
vyhovují následujícím podmínkám:
1. Musí být duševně a fyzicky zdraví.
2. Musí byt plnoletí a dosáhnout věku pohlavního a rozumového dospívání, což
je obvykle věk čtrnácti let. Mladší děti by měly být vedeny k cvičení na
jednodušší úrovni, aby po dosažení puberty byly k dodržování půstu fyzicky i
duševně připraveny.
3. Musí být přítomni ve svém trvalém bydlišti, rodném městě, farmě, na půdě
svého závodu atd. Znamená to, že by neměli cestovat na vzdálenost 80
kilometrů a více.
4. Musí si být jistí, že jim půst nezpůsobí žádnou škodu tělesnou ani
duševní a jiné obtíže než hlad, žízeň atd.
Výjimky z půstu
Výše uvedené podmínky vylučují následující skupiny muslimů: 1. Děti, které
nedosáhly věku pohlavního a rozumového dospívání.
2. Duševně nemocné lidi, kteří nejsou za své činy zodpovědní. Tyto dvě
kategorie jsou osvobozeny od půstu a jejich příslušníkům není nařízena žádná
náhrada.
3. Muži a ženy, kteří jsou příliš staří a slabí, než aby mohli tuto
povinnost dodržovat a snášet její útrapy. Tito lidé jsou od povinnosti půstu
osvobozeni, musejí však nabídnout přinejmenším jednomu chudému muslimovi
průměrné celé jídlo nebo jeho hodnotu za každý den půstu. Náhrada naznačuje,
že pokud se mohou postit jeden den, měli by tak učinit, za každý nedodržený
den půstu však musejí nabídnout stanovenou náhradu. Jinak se budou ze své
nedbalosti zodpovídat.
4. Nemocní lidé, jejichž zdraví by bylo půstem vážně poškozeno, mohou půst
odložit až na dobu, kdy budou opět zdraví, a mohou jej den po dni nahradit.
5. Lidé, kteří cestují na vzdálenost 80 kilometrů nebo delší. V takovém
případě mohou lidé půst dočasně přerušit a mohou jej nahradit později, opět
den za den. Je však pro ně lepší, jak praví Korán, půst dodržet, pokud
nečelí zvlášť krutým útrapám.
6. Těhotné ženy a kojící ženy mohou rovněž přerušit půst, jestliže by
ohrozil zdraví jejich nebo zdraví jejich dětí. Musí však půst nahradit
později, opět den za den.
7. Ženy během menstruace (nejvýš deset dní,)" nebo během šestinedělí (nejvýš
čtyřicet dní). Není jim dovoleno postit se, ani když se postit mohou a
chtějí. Musejí odložit půst na dobu po uzdravení a pak jej den za dnem
nahradit.
Měli bychom mít na paměti, že stejně jako v jiných islámských záležitostech
je nutné dát najevo smysl, že se půst vykonává jako výraz poslušnosti Boha,
jako reakce na Jeho vedení a z lásky k Němu.
Půst v kterýkoli den ramadánu pozbývá platnost, jestliže člověk úmyslně Ji,
pije nebo kouří nebo se oddává intimnímu styku a jestliže nechá projít
cokoli ústy do vnitřních částí těla. Koná-li to člověk úmyslně a bez
žádaného ospravedlnitelného důvodu, pak trest činí šedesát dní půstu po sobě
nebo se jako druhá možnost nabízí dostatečné nasycení šedesáti osob a kromě
toho držení půstu jeden den za každý den, kdy byl půst porušen.
Jestliže se poruší půst v jiné dny než v dny měsíce ramadánu z
ospravedlnitelných důvodu, které jsou uvedeny výše pod nadpisem "výjimky",
pak člověk musí půst nahradit později, den za den nedodrženého pustu.
Jestliže se někdo dopustí chyby a udělá něco, co by jinak půst porušilo, pak
není půst zrušen, zůstává v platnosti za předpokladu, že danou činnost
přestal provozovat v okamžiku, kdy si uvědomil, co vlastně dělá.
Po dokončení půstu v měsíci ramadánu musí být rozdána zvláštní dobročinná
dávka známá jako sadqatu-1-fitr (dobročinnost na počest konce půstu)
Obecná doporučení
Prorok Muhammad důrazně doporučuje, aby se během ramadánu dodržovaly tyto
věci:
1. Pojíst lehké jídlo před rozbřeskem, jídlu se říká suhúr;
2. Sníst tři datle a nepít se vody hned po západu slunce a zarecitovat tuto
modlitbu: Al-lahumma laka summa, wa 'ala rizqika aftarna. (Ó Bože, pro Tebe
se postíme a teď přerušujeme půst jídlem, které jsi nám poskytl.
3. Připravovat lehká jídla, protože, jak pravil Prorok, nejhorší věcí,
kterou člověk může naplnit, je jeho žaludek;
4. Dodržovat nepovinnou modlitbu známou jako tarawíh;
5. Vzájemně se navštěvovat a posilovat humanitární služby.
6. Více se věnovat studiu a recitaci Koránu;
7. Cvičit se především v trpělivosti a skromnosti;
8. Být zvlášť obezřelý při používání smyslů, mysli a především jazyka;
zdržovat se pomlouvačných a pochybných hovorů a vyhýbat se podezřívavému
chování. |
|