|
Někteří lidé se domnívají, že
člověk se stává muslimem, když vyzná víru v jedinost skutečného Boha a v
Muhammada jako Jeho posledního posla. To však pojmu víra zcela neodpovídá.
Plný význam víry v islámu nespočívá ve slovech nebo formě. Víra je v islámu
stavem blažeností získaným aktivními činy a konstruktivními představami a
také díky dynamickým a účinným opatřením.
Svatý Korán a Muhammadovy tradice tato potřebná opatření definují a
stanovují podmínky, na nichž se buduje smysluplná víra. Takže opravdovými
věřícími jsou:
1. Ti, kdož věří v Boha, Jeho anděly, Jeho knihy dovršené Koránem, v Jeho
posly s tím, že Muhammad z nich byl poslední, v Den posledního soudu, v
absolutní vědění a moudrost Boží.
2. Ti, kdož vždy věří v Boha a chovají v Něho neotřesitelnou důvěru.
3. Ti, kdož Boží cestou užívají to, co jim Bůh dal formou bohatství, života,
zdraví, vědění, zkušenosti atd.
4. Ti, kdož pravidelně dodržují denní modlitby a rovněž i týdenní a výroční
shromáždění.
5. Ti, kdož platí náboženskou daň (almužnu neboli zakát) oprávněným
příjemcům (osobám nebo institucím), minimum přitom činí dvě a půl procenta
čistého ročního příjmu nebo úplné hodnoty obchodních akcií - po odečtení
všech výdajů a úvěrů.
6. Ti, kdož přikazují dobro a právo a všemi zákonnými prostředky bojují
proti zlu a špatnostem.
7. Ti, kdož poslouchají Boha a Jeho posla Muhammada a cítí rostoucí sílu
víry, když se recituje Korán, a pokoru v srdci, kdykoli se vyslovuje jméno
Boží.
8. Ti, kdož milují Boha a Jeho posla nadevše a milují své bližní upřímnou
zbožnou láskou.
9. Ti, kdož milují své blízké i vzdálené sousedy a prokazují skutečnou
laskavost svým hostům, zvláště pak cizincům.
10. Ti, kdož mluví pravdu a mluví dobře nebo mlčí.
Je zřejmé, že samotným významem víry islám proniká hluboce a konstruktivně
do každé oblasti života. Podle islámu má opravdová víra rozhodující účinek
na duchovní a materiální úděl člověka, rovněž také na jeho osobní a
společenské chování i na jeho politické chování a na finanční život.
Následuje několik ukázek z Koránu s popisy opravdových věřících. Korán
obsahuje mnohé podobné odkazy jako jsou tyto:
Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno, a
jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána
svého spoléhají, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili,
rozdávají. Toto jsou praví věřící, pro ně jsou připraveny hodnosti vysoké u
Pána jejich i odpuštění i příděl štědrý (Korán, 8:2-4).
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a
zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní
vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i
moudrý. Bůh přislíbil věřícím mužům a věřícím ženám zahrady, pod nimiž řeky
tekou, v nichž přebývat budou věčně, a přislíbil jim příbytky rozkošné v
zahradách Edenu. Však zalíbení Boží bude odměnou největší, a to úspěch bude
nesmírný (9:71-72].
Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli
pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží - a tito
jsou věru upřímní (49:15).
Kromě těchto úryvků z Koránu existuje i mnoho podnětných Muhammadových
tradicí. Například Muhammad říká:
"Nikdo z Vás není opravdový věřící, jestliže nemiluje své spoluvěřící tak,
jako miluje sám sebe.
Tři vlastnosti jsou znakem pravé víry a ten, kdo jich dosáhne, může okusit
sladkou chuť víry. Jsou to:
Láska k Bohu a Jeho poslu nadevše;
Zbožná láska k bližním;
Odpor a nechuť k odvracení od víry, která je stejná, jako když se člověk
brání vhození do ohně.
Ten, kdo věří v Boha a Den posledního soudu, nesmí působit úhonu svému
sousedu, musí být laskavý k hostům - zvláště jde-li o cizince, a musí mluvit
pravdu nebo mlčet."
Existuje mnoho veršů a tradičních vyprávění podobných těm, která jsme právě
citovali. Měli bychom však vždy mít na mysli, že to nejsou, a ani nemohou
být přesná slova Koránu a Muhammada, jak znějí v arabském textu. Důvod
tohoto tvrzení je prostý, žádný tlumočník, ať je jak chce vzdělaný a
obratný, nemůže nikdy přenést duchovní sílu a okouzlující vliv Koránu do
jakéhokoliv jiného jazyka. Korán je -a Bůh jej tak učinil - nenapodobitelný
a lidská představivost a schopnosti nedokážou nic podobného vytvořit. To, co
v tomto směru platí o Koránu, platí do jisté míry i o Muhammadových
tradicích, protože jeho slova jsou hned po Koránu nejpřesvědčivější a
nejvýmluvnější. |
|