|
Slovo společenství nabylo
určitých citových zabarvení, některá z nich jsou romantická a nostalgická,
jiná jsou reakční a zlehčující. Protože se však chceme zabývat základními
věcmi, omezíme výklad jen na ty nejzákladnější významy slova společenství.
V základním smyslu znamená pojem společenství "všechny formy vztahů, které
charakterizuje vysoký stupeň osobní důvěrnosti, citové hloubky, morálních
závazků, společenské soudržnosti a pokračování v čase ... (např. války,
míru). Lze jej najít v ... (např. v těch a těch) místech, náboženství,
národu, rase, zaměstnání nebo (společná věc). Jeho původním vzorem ...
(např. ta a ta) je rodina" (Nisbet, pp. 47-48).(5)
V dalším základním smyslu je společenství mnohoznačnou skupinou se dvěma
základními podstatnými znaky:
(1) je to skupina, v jejímž rámci jednotlivec může vykonávat pro něj
nejdůležitější činnosti a získávat zkušenosti.
(2) Skupinu váže společný pocit sounáležitosti a pocit vlastní jsoucnosti (Broom
& Selznick, p. 31).(6)
Hlavní historický směr vývoje se pohybuje od těchto důvěrných, hlubokých
mravních svazků uvnitř společenství k oněm neosobním, formálním,
prospěchářským vztahům uvnitř masové společnosti. Tento pohyb se vyznačuje
různými fázemi a dalekosáhlými důsledky.
Z tohoto historického směru bychom mohli odvodit jisté závěry. Za prvé,
historický vývoj nebyl ani naprosto záporný, ani zcela kladný a tvořivý. Na
různé lidi působily záporné i kladné důsledky různou silou. Za druhé,
moderní společnost má do dokonalosti daleko, musí se vykonat ještě mnoho
práce. Za třetí, lidská situace není ztracená nebo beznadějná záležitost.
Ano, existují jisté krize a agónie, ale tato situace se ještě zcela nevymkla
kontrole. Za poslední, lidstvo je nyní na sobě více vzájemně závislé a
lidské společnosti jsou více propojené. Všechno, co se odehrává v jedné
části společnosti, ovlivní i její ostatní části. Právě tento fakt bychom
měli mít na paměti, když diskutujeme o islámském pojmu společenství.
Islámský pojem společenství má jisté výjimečné rysy, tento výrok by měl mít
obecnou platnost. Tyto výjimečné rysy se týkají základů společenství, jeho
historického poslání a smyslu, jeho postavení mezi jinými společenstvími,
jeho totožnosti a jeho nepřetržitého trvání.
Islámské společenství se nezakládá na rase, národnosti, místě, zaměstnání,
příbuzenských svazcích nebo na zvláštních zájmech. Nejmenuje se po žádném
vůdci nebo zakladateli nebo události. Přesahuje národní a politické hranice.
Základem společenství v islámu je zásada vymezující podřízenost Alláhovi,
poslušnost Jeho zákonům a závazek vůči Jeho věci. Zkrátka; islámské
společenství existuje jen tehdy, je-li napájeno a chráněno islámem.
Islámské společenství má historické poslání přesahující pouhé přežití,
pouhou moc, výchovu nebo fyziologické pokračování rodu. Toto poslání se
popisuje ve svatém Koránu takto:
Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a
zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení (3:104). Vy jste národ
nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete
zavrženíhodné a věříte v Boha (3:110).
Historickou rolí islámského společenství je být pravdivým ztělesněním
čestných, zdravých a vznešených. Skutečně islámské společenství je bdělým
strážcem cti a tvrdým nepřítelem neřesti. Co se požaduje od společenství
jako celku, to se požaduje i od každého jednotlivého člena společenství. Je
tomu tak proto, že celé společenství je spořádaným útvarem a každý
jednotlivec je odpovědný Alláhovi. Rolí jednotlivého muslima nejlépe
popisuje Prorokův výrok:
Kdokoli z vás vidí něco špatného, musí se pokusit o nápravu činem nebo
skutkem; jestliže nemůže, nechť se pokusí o změnu slovem; jestliže nemůže,
nechť se posílí jeho pocity nesouhlasu a odsouzení, to je nejmenší stupeň
víry.
Jak vidíme, je to popis velmi významný a obecný. V naší době, době
revolučních prostředků, nemůže nikdo oprávněně podceňovat moc vzájemně
propojených činů nebo moc sdělitelných slov či moc citů.
Historickou roli islámské obce dále definuje verš z Koránu (2:143):
A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli
svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás.
Toto svědectví plní velmi významnou a nesmírně naléhavou úlohu. Znamená to,
že islámské společenství musí být příkladné. Musí si klást vysoká měřítka a
stát se vzorem pro ostatní. Musí se vyhýbat výstřelkům a výstřednostem,
nehybné strnulosti a mizení ducha. Musí si vybírat zlatou střední cestu
činů, být vytrvalé a soudržné, musí vědět, co má přijmout a co odmítnout,
musí mít zásady, a současně musí být schopné přizpůsobit se, to je
pravděpodobně nejtěžší zkouška lidského charakteru a společenské
životaschopnosti. Ale právě taková je role islámského společenství, právě
takové je historické poslání muslimů. A právě takové je hodnocení, podle
něhož jsou muslimové nejlepším lidským společenstvím, jež se má teprve
rozvinout.
Charakter islámského společenství se zakládá na zásadách soudržné rovnováhy,
příkladného chování, jednoty cílů, vzájemnosti pocitů, solidarity a
rovnosti. O tom svědčí četné citáty z Koránu a sunny (například 4:135,
21:92, 23:52).
S přihlédnutím na plynulé trvání islámského společenství stojí za povšimnutí
jisté skutečnosti. Povinností muslima je udělat všechno, co je v jeho
silách, aby toto trvání zajistil. Pravidla manželství a dědictví, povinnosti
zakát a hadždž, vzájemná práva a povinnosti rodu, svědomitost jednotlivce a
společenská příslušnost - všechny tyto záležitosti směřují ke zdravému
trvání islámského společenství. Na druhou stranu se Alláh zavazuje k jeho
ochraně různými způsoby. Zavazuje se uchovat Korán a uchránit jeho čistotu
(15:9).
Znamená to, že vždy bude existovat společenství, které bude následovat
Korán; Korán se neoctne bez následovníků, i když se mohou vyskytnout
následovníci jiných Knih. Za druhé, islám sám je plynulé trvání. Kdykoli se
nějaký národ odvrátil od stezky Alláhovy, Bůh zopakoval Svá slova, potvrdil
Svou pravdu a seslal nové proroky nebo reformátory, aby pokračovali v díle.
Za třetí, Alláh naléhavě varuje před odvracením se od správné stezky,
muslimové by ztratili mnoho; Alláh by je nahradil jiným lidem, odlišným od
zklamavších muslimů (47:38).
A věřící jsou varováni, že pokud se někdo z nich odvrátí od víry, brzy Bůh
stvoří lid, který bude milovat a který bude milovat Jeho -pokorní vůči
věřícím a mocní proti nevěřícím, bojujícím po způsobu Božím a neobávající se
výčitek (Korán, 5:57).
(5) Robert Nisbet, The Sociological Tradition (New York: Basic Books
1966).
(6) L. Broom & P. Selznick, Sociology: A text with Adapted Readings ( New
York: Harper & Rowe, 1968). |
|