Mysticka

Náboženství

Hinduismus - ISKCON

	Kumbha mela je největší duchovní festival na světě. V lednu roku 1977 se v soutoku svatých řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí vykoupalo za jediný den 12.800.000 poutníků a Guinessova kniha rekordů to zaznamenala jako "největší množství lidí shromážděných za stejným účelem". V roce 1989 bylo poutníků dokonce 18.000.000 a v lednu roku 2001 se v Prayágu za jediný den vykoupalo 35 miliónů lidí. Kumbha znamená v hindštině hrnec a mélá znamená festival na kterém je pěkná mela. Je tedy Kumbha mela festivalem hrnce, mýtického hrnce nektaru nesmrtelnosti, jednoho z produktů stloukání vesmírného oceánu. Prastarý mýtus vypráví, že démoni jednou přemohli bohy a vyhnali je z nebe. Bohové hledali útočiště u ochránce, udržovatele a Pána světa Višnua a ten jim poradil, aby stloukáním oceánu vesmíru získali nektar nesmrtelnosti. Bohové přiměli slibem spravedlivého podílu démony ke spolupráci, ale když se z hlubin po mnoha zázračných věcech nakonec hrnec s nektarem nesmrtelnosti objevil, sami se jej okamžitě chopili a dali se na útěk. Démoni je samozřejmě pronásledovali. Propukla hrozná bitva, trvající celých 12 božských dní, tedy 12 pozemských let, a během ní ukáplo na čtyři místa na Zemi několik kapek Amritu - nektaru nesmrtelnosti. Bohům se nakonec podařilo pomocí lsti Pána Višnua nektar vypít a tak znovu nabýt ztracené nadvlády nad démony. Od těch dob je na oněch místech - Prayágu, Haridváru, Udžainu a Násiku - vždy když nastane stejná hvězdná konstelace jako za veliké bitvy bohů s démony, tedy jednou za dvanáct let, ve vzduchu i ve vodě svatých řek, které tam protékají, cítit Amritu, nektar nesmrtelnosti, a na Kumbha melu sjíždějí se tam milióny poutníků. Soutok posvátných řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí, známý jako Prayág-rádž, král všech svatých míst, je ze všech čtyř nejdůležitější. A každá dvanáctá Mahá Kumbha mela, tedy vždy po 144 letech, je pak oslavována jako ještě větší Mahá-Mahá Kumbha mela. Čas se naplnil a poslední konstelace takovéto slavné největší Mahá Kumbha mely nastala v Prayágu v lednu roku 2001 (jako velice slavnostní zahájení nového tisíciletí, ačkoli zcela jiného než tradičního hinduistického kalendáře). Pokud jste se nebyli vykoupat osobně, zkuste ochutnat trochu sváteční atmosféry alespoň virtuálně ....
	Veliký světec Durvása jednou proklel krále bohů Indru i s celým jeho královstvím ke zkáze. Na Zemi ustala zbožnost, přestaly se konat oběti a všechny tři světy byly zbaveny veškeré energie. Nepřátelé bohů (přestože jejich vlastní bratři), démoni asurové, pak zaútočili na bohy, přemohli je a vyhnali z nebe. Bohové hledali útočiště u ochránce, udržovatele a Pána světa Višnua. Smiloval se nad nimi a poradil jim, aby naházeli do Mléčného oceánu všechny druhy léčivých bylin, vzali horu Mandara jako kvedlačku a krále hadů Vásukiho jako lano a stloukáním moře získali nektar nesmrtelnosti. Oni sami že však na to nestačí, budou muset požádat o pomoc asury. Bohové přiměli démony ke spolupráci slibem spravedlivého podílu. Společně naházeli různé druhy léčivých bylin do Mléčného oceánu a začali stloukat. Pán Višnu pak přijal podobu obrovské želvy a svým krunýřem podpíral horu Mandara. Stloukání trvalo celých tisíc let. Z moře však nejprve namísto nektaru vystoupil smrtelný jed. Aby mohli pokračovat, nešlo jed jen někam odstavit, někdo ho musel vypít. Ale kdo? Situaci zachránil milostivý Šiva Mahádéva. Nabral přesilný jed do dlaní a klidně jej vypil. Zmodral mu od toho smrtelného nápoje krk a od té doby je jedním z jeho jmen Nílkanth Mahádév - Modrokrký Velký Bůh. Když se potom všichni společně znovu pustili do stloukání, začaly se objevovat již mnohem lepší věci - kráva hojnosti Surabhí, bohyně vína Váruní, přání plnící strom Kalpataru, nebeské víly apsarasy, nebeský kůň Uččaihšravas, božský architekt Višvakarma, nádherný klenot Kaustubha a Bohyně štěstí Šrí. Zářila krásou a všechny velmi okouzlovala. Velicí světci pěli oslavné hymny a Šrí Lakšmí se před zraky všech vrhla na hruď svého manžela svrchovaného Pána světa Višnua - Náráyana. Nakonec z moře vyvstal božský lékař Dhanvantari a v rukou nesl nádobu plnou Amritu - nektaru nesmrtelnosti. Bohové v čele s Indrovým synem Džayantem se hrnce ihned zmocnili a dali se na útěk. Démoni je samozřejmě pronásledovali. Propukla hrozná bitva, trvající celých 12 božských dní, tedy 12 pozemských let. Tradice říká, že na čtyřech místech, kde se bohové během svého útěku zastavili, ukáplo z hrnce několik kapek nektaru nesmrtelnosti. Těmito posvěcenými místy jsou Prayág, Haridvár, Udžain a Násik. Démonům se nakonec podařilo v bitvě hrnec získat a bohům hrozila naprostá zkáza. Pán Višnu na sebe však přijal podobu překrásné ženy Móhiní múrti. Když démoni spatřili její útlé boky, pevná ňadra a krásný úsměv, hrnec s nektarem je okamžitě přestal zajímat. Krasavice ho vzala a dala ho nazpět bohům. Ti už na nic nečekali a rychle nektar vypili. Znovu nabyli ztracené síly, snadno přemohli asury, zahnali je do podsvětí a na světě načas znovu zavládla zbožnost. Na oněch posvátných místech se od těch dob, vždy když stojí Slunce, Měsíc a Jupiter ve stejné konstelaci jako za oné veliké bitvy, koná Mahá Kumbha mélá, a vždy znovu a znovu je ve vzduchu cítit Amrit, nektar nesmrtelnosti ... jen zhluboka a pozorně dýchejte.
	Jak dlouho se již Kumbha mela pořádá nikdo přesně neví. Puránická tradice navazuje na staré posvátné texty zvané purány, ve kterých najdeme mýtus o stloukání vesmírného oceánu a následující bitvě o hrnec s nektarem nesmrtelnosti. Astrologická tradice, odvolávající se na ztracený puránický text, zřejmě vychází z velice starého festivalu zvaného Kumbha parva, který se konal v Haridváru každý dvanáctý rok, když Jupiter stál ve znamení Vodnáře (v sanskrtu Kumbha) a Slunce vstupovalo do znamení Berana. Později bylo slůvko Kumbha přiřazeno i festivalům konaným v Násiku, Udžainu a Prayágu a tato čtyři místa byla ztotožněna se čtyřmi místy posvěcenými kapkou nektaru nesmrtelnosti. Na historická data si hinduismus příliš nepotrpí. Lépe řečeno na zaznamenávání dat - měřit čas a vykládat konstelace umí indická astrologie velice přesně a na dodržení správného okamžiku si naopak velice potrpí. Přesná chronologická data proto častěji najdeme v cizích, nehinduistických pramenech. Některé takové zdroje datují vznik mely do 2. století př.n.l., čínský buddhistický poutník Hsuan Tsang zaznamenal v 7. století n.l. svou návštěvu jakéhosi festivalu v Prayágu ve společnosti krále Haršavardhany. Další tradice pak připisuje organizování Kumbha mely Šankaráčárjovi, známému filosofovi 9. století n.l., který založil čtyři veliké chrámy - na severu, jihu, východě a západě Indie - a vyzval jógíny, mudrce a světce aby se v těchto chrámech scházeli a diskutovali své filosofické názory. Protože však byly chrámy navzájem velice vzdálené, byl nakonec pro tato setkání zvolen král všech poutních míst, soutok tří posvátných řek, Prayág rádž. V roce 1895 píše Mark Twain: "Poutníci se sem trmáceli v horku celé měsíce. Unavení, otrhaní, chudí a hladoví, avšak povzbuzováni nekolísající vírou" (Alláhábád, Indie, 1895) V době moderních dopravních prostředků nabývá Kumbha mela gigantických rozměrů a dostává se dokonce i do Guinessovy knihy rekordů jako "největší množství lidí shromážděných za stejným účelem". V roce 1977 se v soutoku svatých řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí vykoupalo za jediný den 12.800.000 poutníků. V roce 1989 bylo poutníků dokonce 18.000.000 a v roce 2001 neuvěřitelných 35.000.000. Ani dnes však tento festival není nikým cíleně organizován a nepotřebuje žádnou reklamu. Indické kalendáře pouze uvedou datum a místo konání příští Kumbha mely a je zcela jisté, že se tam sejdou milióny lidí, vedených neotřesitelnou vírou a oddaností. Jako by dostali srdečné, osobní a naléhavé pozvání k návštěvě. Přestože začít třeba jen uvažovat o zorganizování podobné akce je zcela nereálné, znovu a znovu se jakoby sama od sebe uskuteční, pouhou silou a milostí slov Kumbha mela.
	Přesný čas konání Kumbhamely je vypočítáván na základě systému indické astrologie, datující se až do védského období dlouho př.n.l. (jak dlouho zatím nikdo přesně nestanovil). Stručně shrnuto: Slunce projde celým zvěrokruhem za jeden rok. Jedenkrát ročně tedy vstupuje do znamení Kozoroha a tento okamžik nazývaný Makar sankranti je považován za počátek období příznivého pro vykonávání obřadů a dalších duchovních činností. Jupiter (sanskrt. Brhaspati, v astrologii planeta velice příznivá) však za jeden rok projde pouze jedním znamením, do stejného znamení tedy vstupuje vždy po dvanácti letech. Pouze jednou za dvanáct let tedy Jupiter stojí ve hvězdném znamení Berana, když Slunce vstupuje do hvězdného znamení Kozoroha. Tato konstelace nazývá se Kumbhasnána-yóga a je časem pořádání veliké Mahá Kumbha mely. Mezi těmito velikými Mahá Kumbha melami pak každá dvanáctá, konající se jednou za 144 let, je zvláště veliká, důležitá a silná. Poslední taková slavná Kumbhamela se konala na jaře roku 2001 v Prayágu. Oněmi posvátnými místy, na která ukápl nektar nesmrtelnosti a na nichž se konává Kumbha mela jsou: Prayág (25°29' N, 81°50'' E) poblíž města Alláhábád ve státě Uttar Pradéš. Soutok tří posvátných řek (hindsky Trivéní Sangam) - Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Kumbha mela se zde koná v hinduistickém měsíci Mágha (leden-únor), a nejvýznamnějším dnem je novoluní, kdy stojí Jupiter ve znamení Berana a Slunce i Měsíc ve znamení Kozoroha. Sarasvatí, mýtická posvátná řeka, se ke Ganze a Jamuně v soutoku připojuje z nitra Země. Prayág rádž je znám též jako Tírtha rádž - král všech svatých míst, a je oslavován v četných svatých písmech. V Garuda puráně se říká: "Prayág je velmi svaté místo, dává radost ze života a těm, kdo tam zemřou, osvobození. Koupelí v Prayágu jsou smyty všechny hříchy ...". Rg véda říká: "Ti, kdo se vykoupou v soutoku světlých vod Gangy a temných vod Jamuny, přijdou do nebe, a ti kdo tam s pevnou myslí opustí svá těla, dosáhnou věčného sídla ...". Ve Váráha puráně je Prayág oslavován takto: "V Prayágu je Trivéní sangam, sídlí tam Pán Šiva a je tam znám jmény Šúlatanka a Sóméšvara. Pán Višnu je tam znám jako Vénu Mádhava a řeky Gangá, Jamuná a Sarasvatí se tam setkávají. Kdo se v Prayágu vykoupe, přijde do nebe a kdo tam zemře, bude navždy osvobozen. Prayág je králem všech svatých míst a je velmi drahý pánu Višnuovi." Prayág, podobně jako naše matka Praha, svým jménem i svou atmosférou pobízí - zde můžeš překročit práh. Práh vědomí ... Haridvár (29°58' N, 78°10'' E) ve státě Uttar Pradéš. Hlavním místem koupelí je Har-kí-paurí ghát. Na kamenném nábřeží posvátné Gangy, která zde opouští hory a vstupuje do indických plání, jsou v jednom z mnoha malých chrámů otisky lotosových nohou Pána Višnua. Kumbha mela se zde koná v hinduistickém měsíci Čaitra (březen-duben), kdy stojí Jupiter ve znamení Vodnáře a Slunce vstupuje do znamení Berana. Hari je jméno Pána Višnua, Hara (hind. Har) je jméno Pány Šivy a dvár znamená brána či dveře. Haridvár či Hardvár je bránou k Harimu i k Šivovi, obrazně i skutečně. Otvírají se zde dveře do vyšších sfér vědomí, a zůstává na poutníku, zda vstoupí ... Asfaltová cesta pak vede z Haridváru do dvou nejsvatějších himálajských svatyní - Badrínáthu (Višnuovy) a Kédarnáthu (Šivovy). Udžain (23°10' N, 75°41' E) ve státě Madhya Pradéš, na pravém břehu řeky Kšiprá. V Udžainu se též nachází chrám Šivy Mahákáléšvary, s jedním z 12 džjótirlingamů, neboli slavných symbolů Pána Šivy. Koupele se zde konají v měsíci Vaišákha (duben-květen), když stojí Jupiter ve znamení Lva a Slunce ve znamení Berana. Koupel v řece Kšiprá v Udžainu je obzvláště opěvována ve Skanda puráně. Násik (20°08'N, 74°21' E) ve státě Maháráštra, na břehu posvátné řeky Godávarí (Narmadá). Město má asi 200 chrámů a velký počet kamenných nábřeží - ghátů - podobně jako Haridvár. Mela, nazývaná též Simhastha, se zde koná v měsíci Šrávana (červenec-srpen), když stojí Jupiter i Slunce ve Lvu (hind. Simha). Koupel v Gódávarí v Násiku za této konstelace je opěvována v Šiva puráně a Váráha puráně. Nejdůležitější a největší je vždy Mahá Kumbha mélá v Prayágu, po ní mela v Haridváru, zbývající dvě mely nebývají tak obrovské. Během dvanácti let se tedy v konají celkem čtyři Kumbha mely, jedna na každém z těchto míst. V Haridváru a Prayágu se navíc vždy mezi dvěma velkými (Mahá) či plnými (Púrna) Kumbhamelami, tj. šest let po minulé neboli šest let před další Mahá Kumbha melou koná poloviční (Ardha) Kumbha mela, taktéž s několikamiliónovou účastí. A na každém z těchto čtyř posvátných míst se v uvedených měsících koná každý rok malá (přesněji řečeno menší - v případě Prayágu přibližně dvoumiliónová) mela. A po celé Indii se kromě toho stále konají nějaké mely - poutě, festivaly a slavnosti ...