Náboženství | ||||
Hinduismus - Šrí Šrímad Abhaj Caranáravinda Bhaktivédanta Swami Prabhupáda | ||||
Šrí
Šrímad Abhaj Caranáravinda Bhaktivédanta Swami Prabhupáda přišel na
tento svět 1. záři 1896 v Kalkatě, v Indii. Svého duchovního mistra,
Šrílu Bhaktisiddhantu Sarasvatího Gósvamiho, potkal poprvé v Kalkatě
v roce 1922. Bhaktisiddhanta Sarasvati, který je význačným představitelem
filozofie oddanosti a zakladatelem šedesáti čtyř védských ústavů (Gaudija
Math), si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj
život zasvětil rozšiřování védského poznání.
Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl
v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v
roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakur svého budoucího
žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině.
V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě,
podporoval Gaudija Math a V roce 1947 odměnila Gaudija-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem "Bhaktivédanta". Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda zanechal rodinného života a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel do posvátného města Vrndávanu, kde žil za velice skromných podmínek v historickém chrámu Rádha-Damódara. Zde se po několik let věnoval hlubokému studiu a psaní. V roce 1959 vstoupil do stavu sannjása. V chrámu Rádha-Damódara začal pracovat na svém životním díle, mnohosvazkovém překladu a výkladu osmnácti tisíc veršů Šrímad-Bhagavatamu (Bhagavata Purány). Zde také napsal knížku nazvanou "Snadná cesta na jiné planety". V roce 1965, po vydání prvních tří svazků Šrímad-Bhagavatamu, odjel na lodi do New Yorku. Byl prakticky bez peněz,ale věřil v úspěch poselství svého duchovního mistra. Toho dne, kdy přistál v Americe a viděl šedivou mlhu nad vrcholky mrakodrapů, si do deníku zapsal: "Můj milý Kršno, jsem si jist, že když tento transcendentální vzkaz pronikne do jejich srdcí, určitě se rozradostní a vysvobodí se ze všech nepříjemných životních situací." Bylo mu šedesát devět let, byl sám a neměl prakticky žádné
hmotné zázemí. Jeho bohatstvím bylo duchovní poznání a oddanost,
které mu byly zdrojem nevyčerpatelné síly a inspirace. Harvey Cox,
spisovatel a teolog z harvardské univerzity, o něm napsal: "Ve
velice pokročilém věku, kdy většina lidí již jen odpočívá na vavřínech,
se vydal splnit přání svého duchovního učitele a odjel na náročnou
cestu do Ameriky. Šríla Prabhupáda je samozřejmě jedním z tisíců učitelů,
ale zároveň je vyjímečný, je jedním z tisíce, možná jedním z
miliónu." V roce 1966 Šríla Prabhupáda založil Mezinárodní
společnost pro vědomí Kršny (International Society for Krishna
Consciousness, ISKCON), což je oficiální název Haré Kršna hnutí.
Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie, stal se hostem Johna Lennona,
protože oddaní ještě dokončovali práce na londýnském chrámu
nedaleko Britského muzea. Ve všech částech světa začali pořádat přednášky a festivaly a rozdávat milióny porcí lahodného jídla obětovaného Kršnovi, neboli "prasádam". ISKCON tak jistě ovlivnil životy stovek tisíců lidí. A. L. Basham, jeden z předních odborníků v oblasti indických dějin a kultury, napsal: "Haré Kršna hnutí vyrostlo téměř z ničeho během necelých dvaceti let a je nyní známé na celém Západě. To je důležitá událost v dějinách západního světa." Přes svůj pokročilý věk uspořádal Šríla Prabhupáda mnoho kazatelských cest, které ho zavedly do šesti světadílů, a během pouhých dvanácti let čtrnáctkrát objel zeměkouli. Navzdory namáhavému programu nikdy nepřestal psát. Jeho spisy tvoří celou knihovnu védské filozofie, náboženství, literatury a kultury. Šríla Prabhupáda inspiroval své žáky, aby zakládali zemědělské farmy po celém světě a vytvářeli společenství podle védských zásad. Také si přál zavést do škol védský systém základního a středního vzdělání a v roce 1978 již bylo založeno více než deset takových škol v různých částech světa. Šríla Prabhupáda dal také podnět k výstavbě rozsáhlého mezinárodního střediska v Šrídhám Majapuru v západním Bengálsku v Indii, kde je plánována výstavba města, které se bude zakládat na védských duchovních hodnotách. Podobnými projekty jsou Mezinárodní dům pro hosty a Kršna-Balarám Mandir ve Vrndávanu. Jsou to střediska, kde lidé z celého světa získají bezprostřední poznatky o vaišnavské kultuře. Nejvýznamnějším přínosem Šríly Prabhupády jsou však jeho knihy. Jejich věrohodnost, hloubka a jasnost je vysoce oceňována akademickými kruhy a na mnoha středních a vysokých školách se jichpoužívá jako učebnic. Garry Gelade, profesor na filozofické fakultě univerzity v Oxfordu, o nich napsal: "Těchto knih si lidé musí vážit. Zapůsobí na každého, kdo je bude číst s otevřenou myslí, bez ohledu na jeho víru či filozofické zaměření." Dr. Larry Shinn, děkan fakulty vědy a umění na Bucknellově univerzitě, napsal: "Prabhupádova osobní zbožnost mu dává skutečnou autoritu. Prokazoval dokonalou znalost písem a neobvyklou hloubku realizace. Dal nám vyjímečný příklad, neboť skutečně žil tím, co učil." Jeho knihy již byly přeloženy do více než padesáti jazyků. V roce 1972 bylo pro vydávání děl Šríly Prabhupády založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které je dnes největším nakladatelstvím knih z oblasti indického náboženství a filozofie. Až do svého odchodu z tohoto hmotného světa (14.11.1977) Šríla Prabhupáda osobně dohlížel na růst společnosti, která se rozvinula v celosvětové hnutí s více než sty ášramy, školami, chrámy, vědeckými ústavy a zemědělskými usedlostmi. V čestině také vyšla biografie Šríly Prabhupády pod názvem Prabhupáda, život čistého oddaného, kterou napsal jeden z jeho nejbližších žáků, Satsvarup dás Góswami.
|
||||