|
Na vrcholu Nemrud dag v jihovýchodním Turecku je ukryto jedno z největších
tajemství naší planety. V dosud neodkryté skalní hrobce již více než dva
tisíce let spočívají ostatky velmi zvláštních bytostí. Byli to představitelé
ojedinělé lidské rasy, která se od domorodců lišila pouze svým neobvyklým
vzhledem nebo je těmto záhadným cizincům právem přisuzován mimozemský původ?
Na sklonku druhého století před naším letopočtem se v půvabné kopcovité
krajině mezi vysokými hradbami horského pásma Tauru a úrodným údolím Eufratu
zrodilo malé nezávislé království Kommagéné. Jeho ohromující bohatství
rostlo především z obchodu mezi Západem a Východem. Přestože bylo lákavým
soustem pro mocné navzájem věčně znepřátelené sousedy - říši římskou a
parthskou - dokázalo si udržet suverenitu. Vypadá to, jako by kdosi nesmírně
mocný nad Kommagéné držel ochrannou ruku, jako by nedotknutelnost tohoto
trpasličího státu střežily neznámé síly. Jisté indicie naznačují, že v
království byly využívány utajované vědomosti a technická zařízení, která
notně předběhla svou dobu.
Král Antiochos I. (pravděpodobně 98 - 38 př. n. l.) zařadil do svého
testamentu i tuto zvláštní pasáž: "Celý svůj život jsem pociťoval hluboký
respekt k bohům a jejich nanejvýš spolehlivým obranným zbraním... Proto jsem
unikal navzdory všem nástrahám velkému nebezpečí, zvládl jsem neočekávané a
beznadějné situace, prožil jsem svůj život bohatý v létech a ve štěstí."
Co to bylo za "nanejvýš spolehlivé obranné zbraně" a jací bohové jimi
disponovali?
Dobře utajená hrobka
Testament je zvěčněn do kamene v areálu velmi neobvyklé hrobky, která
zároveň sloužila jako svatyně zcela ojedinělého náboženství. Antiochos I.
využil přirozené podoby 2150 metrů vysoké hory Nemrud a její vrchol dal
upravit do tvaru téměř dokonalého kužele. Přesněji řečeno na skalnatý
podklad, v němž byla nejdříve vyhloubena rozměrná pohřební komora, navršili
královi poddaní třicet tisíc kubíků štěrku o velikosti pěsti. Vznikl umělý
kopec, jehož oválná základna má průměr 160 metrů. Původní výška 60 metrů je
vlivem přírody a později také pátracími akcemi archeologů dnes nižší asi o
10 metrů.
K mohutné mohyle se těsně přimykají tři terasy orientované podle
světových stran. Na dvou z nich, východní a západní, stály sochy bohů a
králů, vysoké jak čtyřpatrové domy, na další zpodobnění zvířat a četné
kamenné desky s nápisy a reliéfy. V takto ohraničeném prostoru se dvakrát za
měsíc konaly zvláštní náboženské obřady.
Jak dokazují dochované texty, v určené dny se krátce před půlnocí
vydávalo k vrcholu Nemrudu dlouhé procesí. Věřící s pochodněmi v rukou
vystoupili nejprve k východní terase a po krátkém uctění králových předků
pokračovali přes severní terasu k západu. Zvlášť významné slavnosti
připadaly na 10. Loos (7. červenec), kdy si Kommagenci připomínali
korunovaci krále Antiocha I. Na jednom z těchto výročních shromáždění došlo
ke zjevení velkých bohů, jak stojí doslova v jednom z vytesaných nápisů.
Jiný zdroj dodává, že "tehdy tito bohové manifestovali před lidmi svou
úžasnou moc". Oné podivné noci se prý na vrcholku Nemrudu odehrálo
fascinující divadlo.
A hvězdy potemněly...
Přízračné, hypnotizující světlo měsíce v úplňku stékalo po náhrobním
pahorku dolů k sochám, ozařovalo je zezadu a dodávalo jejich kolosálním
postavám punc tajemnosti. Kamenná zpodobnění bohů, lidí a zvířat vytvářela
na pozadí jasné oblohy obrovské černé siluety. Obřadiště zaplňoval dav
věřících. Lidé se tísnili okolo vysokých ohňů sálajících z rozměrných
kovových mis. Noví a noví příchozí se nedočkavě tlačili dopředu. Jejich
mihotající se stíny tančily po nízkých kamenných blocích, do nichž bylo
vytesáno svaté právo, plazily se po dláždění a podstavcích s reliéfy.
Náhle nastalo naprosté ticho. Král se postavil naproti oltáři. Zvedl ruce
k noční obloze. Jeho plášť se vzdouval v prudkém větru. Napětí se zvyšovalo.
Modlitby z nesčetných úst začaly stoupat k nebesům. Zazněly trumpety. Jasně
a pronikavě. Do jejich zvuku se vmísilo podivné dunění přicházející odkudsi
shora. Hřmot a hukot sílily. Vrchol hory se začal otřásat. Zdálo se, že
sochy budou svrženy ze svých kamenných trůnů a zřítí se na hlavy poutníků.
Zvedl se silný vichr. Obrovský oblak prachu zahalil svatyni. A hvězdy
potemněly.
Co se stalo pak, zůstává záhadou. Ten krátký úsek několika hodin mezi
půlnocí a svítáním je obestřen tajemstvím. Jindy tak mnohomluvné texty té
doby zatvrzelé mlčí. Dochoval se jen stručný náznak. Samotní bohové v této
výjimečné chvíli údajně předvedli, že disponují ohromnou mocí. Jak? Co se na
otevřeném prostranství svatyně stalo?
Víme jen, že poté, co slunce zcela pozlatilo krajinu, se královi poddaní
spokojeně rozešli do svých domovů. Šťastní, že byli svědky naprosto
výjimečné události. Přesvědčili se, že bohové jsou stále přítomní, a
usoudili, že si tak i nadále mohou být jisti jejich přízní a ochranou.
Podvod, zázrak nebo něco jiného?
Naprostá absence podrobnějšího popisu vyvolává množství dohadů. K čemu
oné podivné noci na vrcholu Nemrudu opravdu došlo? Udál se skutečně zázrak?
Šokoval přítomné publikum nějaký nadpřirozený jev? Nebo se tam naopak
projevil sice řídký, ale přece jen naprosto reálný přírodní úkaz? Byla
zvláštní půlnoční scéna pouze dovednou mystifikací kněží? Zdařilým
představením s velkorysou výpravou a světelnými efekty? Hra ohně a stínů,
která měla lid přesvědčit, že král je opravdu spřízněn s bohy, a posílit tak
jeho autoritu? Nebo sestoupily z nebes neznámé mimozemské bytosti?
Připomeňme si, co vše údajnému zjevení a následné manifestaci bohů na
Nemrudu předcházelo. Chvění země, silný vítr, oblak prachu. Něco zastínilo
oblohu. Je až podezřelé, jak přesně tyto okolností odpovídají popisům, kdy
se bible zmiňuje o takzvané Hospodinově slávě. Její příchod (či spíše
přílet?) na Zemi je vylíčen na několika místech velmi podrobně.
V žalmu 18 se píše doslova: "Země se zachvěla, roztřásla se, hory v
základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem, z chřípí se mu
valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. Sklonil nebesa a
sestupoval, pod nohama černé mračno."
I dnes, když na Nemrud občas dosedá vojenský vrtulník, se nejprve ozve
vzdálený hluk, jak stroj oblétá pahorek, výhled na oblohu je zastíněn
mohutným trupem, zvedá se oblak prachu a silný, nepříjemný vítr z vířících
listů vrtule cuchá vlasy a nadouvá oblečení.
Přistálo tedy oné podivné noci na Nemrudu nějaké létající plavidlo? Byla
zmíněná manifestace bohů ve skutečnosti setkáním s příslušníky vyspělé
neznámé, pravděpodobně mimozemské civilizace? Je to příliš odvážná
spekulace? Najdeme pro ni dostatek pádných důkazů?
Záhadu kdo a proč se tak teatrálně zjevil na výroční slavnosti, můžeme
rozluštit, jen když dokážeme zdárně vyplnit všechny základní kolonky
klasického policejního formuláře. Co a jak se stalo? Kde a kdy k činu došlo?
Zanechal "pachatel" po sobě nějaké stopy? Existují důvěryhodní svědkové?
Odpovědi na první polovinu otázek známe. Místem činu byl Nemrud. Neznámý
se zde zjevil a manifestoval svou moc. A pravděpodobně lze zjistit, i kdy k
tomu došlo. Možná dokonce na minutu přesně.
Nejstarší horoskop světa?
Na západní terase se dochoval jedinečný reliéf. Pískovcová deska o
rozměrech 240 x 175 cm zobrazuje lva nesoucího na krku srpek měsíce. Na těle
zvířete a okolo něj je rozmístěno devatenáct hvězd. Od menších s osmi cípy
se odlišují tři velké s šestnácti paprsky, seřazené vedle sebe nad hřbetem
šelmy. Podle mínění některých vědců symbolizují planety Jupiter, Merkur a
Mars. Celá sestava pak znázorňuje konjunkci těchto nebeských těles s Měsícem
v souhvězdí Lva.
Výjev je považován za nejstarší horoskop světa. Mnozí badatelé se
domnívají, že Antiochos I. ho nechal vytesat, aby dokázal podporu nebes a
vliv samotných hvězd na svůj příznivý osud a zdárný rozvoj říše.
Ale co když toto úchvatné zpodobnění lva s nebeskými tělesy vůbec
nepředstavuje horoskop a je to památník nějaké naprosto výjimečné události?
Podle profesora Otto Neugebauera a dalších významných astronomů ke
konstelaci hvězd zobrazené na pískovci došlo 7. července roku 62 př. n. l.
okolo 19.30 hod.
Historikové přiznávají, že význam tohoto data není znám. Den neodpovídá
královu narození. Horoskop tedy nemůže znázorňovat postavení hvězd, které
ovlivnily osud panovníka v okamžiku, kdy spatřil světlo světa. Reliéf
zaznamenává ale jistě velmi významné datum. Žádnému jiné časovému údaji není
ve svatyních věnována tak velká plocha a navíc nelze přehlédnout impozantní
umělecké provedení. Otázkou zůstává, o jaké datum jde? Co se stalo onoho
letního večera?
Sedmého července byl korunován král. Ovšem ne v roce 62 př. n. l., ale
již o šest let dříve. Rok co rok pak poddaní sedmého července uctívali
výročí královy korunovace. Právě při jedné z těchto velkolepých slavností
došlo ke zjevení a manifestaci bohů. Nebylo to právě v roce 62 př. n. l.?
Našli jsme nejpravděpodobnější vysvětlení onoho záhadného data?
Pokud ano, pak pískovcový lev (symbol velmi jasného souhvězdí Lva) s
planetami, hvězdami a měsícem není horoskopem, ale neobyčejně přesným, na
věky zakonzervovaným a všem případným změnám kalendáře odolávajícím časovým
údajem o okamžiku, kdy došlo k setkání pozemšťanů s bohy.
Důmyslná skrýš
Podle odkazu samotného Antiocha I. neobyčejný kamenný náhrobek na hoře
Nemrud vznikl především proto, aby v něm vedle těla zesnulého panovníka bylo
uschováno i jakési nesmrtelné poselství. Jeho text, jde-li o dokument, nebyl
nikdy objeven. Veškeré dosavadní pokusy proniknout do nitra hrobky selhaly.
Jak v roce 1992 dokázalo geofyzikální měření celého pyramidového
komplexu, štěrk je dovedně navršen ve třech vrstvách na rozměrné skále, v
níž jsou uměle vyhloubené prostory. S pomocí magnetometrů a seismometrů
vědci zjistili, že samotná pohřební komora je prostorná a členitá. Hlavní
místnost má rozměry 9 x 5 metrů a dosahuje výšky 2,4 metru. Tunel je vysoký
téměř tři metry. Zprvu klesá dolů a pak běží hluboko do nitra hory. Jeho
ústí se pravděpodobně nachází pod podstavcem některé z kolosálních soch.
Když před více 2000 lety hrozilo nebezpečí vpádu Římanů, byl vchod zasypán a
důkladně zamaskován a od té doby se ho již nikdy nepodařilo objevit.
Na základě důkladného rozboru dochovaných textů jsou někteří archeologové
přesvědčeni, že vnitřní stěny hrobky pokrývají rozmanité výjevy a množství
vytesaných záznamů. V mohutných sarkofázích prý leží nejméně tři
mumifikovaná těla. Kromě samotného krále Antiocha I. a snad i jeho otce
Mithridata Kallinikose je zde pohřben také velký náboženský vůdce. O koho
jde, není známo. Historické anály o identitě třetího těla mlčí. Jeho původ
je obestřen tajemstvím. Ale zdá se, že právě onen neznámý náboženský vůdce
je pravým klíčem k rozluštění záhady Nemrud Dag.
Tajemní cizinci
Historik Maurice Crijns ve své knize Zapomenuté království Kommagénése
zmiňuje o zvláštní skupině žijící na území tohoto malého státu spolu s
domorodci. Její příslušníci měli zcela neobvyklou zářivě bílou barvu vlasů,
které svou hustotou a strukturou připomínaly vlnu. Jejich oči jako by
svítily. Tito záhadní cizinci s nikým nebojovali ani nevystupovali
nepřátelsky. Patřili k nejmírumilovnějším bytostem na světě. Žili prý v
podzemních městech naprosto odděleně od ostatních lidí. Z některých jejich
sídel vedly dlouhé chodby do Arsamei a právě na Nemrud Dag.
Tato zmínka je velmi zvláštní. Víme, že na území Turecka, především v
oblasti Kapadocie, se nacházejí rozlehlé podzemní komplexy, doslova celá
mnohopatrová města dosahující hloubky až 85 metrů a schopná pojmout přes
300.000 obyvatel. V oblasti Kommagéné ale podobné gigantické stavby v
hlubinách země nejsou známé, nebo se je dosud nepodařilo objevit. Četné
starověké texty z oblasti Předního východu se také zmiňují o bělovlasých
bytostech, které se podobaly lidem a zároveň se od nich lišily.
Do bible nezařazená apokryfní kniha připisována patriarchovi Henochovi
líčí neobvyklou rodinnou událost. Žena Henochova vnuka Lámecha porodila
syna. "Jeho tělo bylo bílé jako sníh a červené jako růže, vlasy na jeho
hlavě, dlouhé kadeře, byly bílé jako vlna. Když otevřel oči, rozzářil jimi
celý dům. A jeho otce se před ním zmocnil strach. Zplodil jsem podivného
syna, není jako člověk, nýbrž podobá se dětem nebeských andělů, je jiné
povahy (přirozenosti) a je jiný než my. Zdá se mi, že nepochází ode mne,
nýbrž od andělů."
Toto sdělení je bezesporu šokující. Téměř každý uvedený fakt potvrzuje,
že kontakty mezi takzvanými anděly a lidmi byly časté, rozsáhlé a velmi
rozšířené. Všeobecně je známo, jak vyhlížejí jejich děti a čím se liší od
lidských potomků. Jejich pleť je nezvykle světlá a červená. Vlasy
připomínají jasně bílou vlnu. Výrazné oči jako by zářily či hořely jako
svíce.
V obsáhlém eposu Šáhname neboli Kniha králů, který vypráví o mýtech,
legendách a historii Íránu před příchodem islámu, je zmínka o hrdinovi
jménem Zál. Ten se narodil ve stejné době, v jaké se v Kommagéne vyskytovali
tajemní bělovlasí cizinci.
Jeho rodiče na dítě čekali velmi dlouho, ale když otec chlapce poprvé
spatřil, jeho radost se rázem změnila v žal a naprostou beznaděj. Chlapcovo
tělo bylo prý sice jasné jako stříbro a obličej měl rajský vzhled, ale jeho
vlasy byly bílé jako vlasy starce. Zdrcený otec se táže Boha po příčině
svého trestu, po tom, proč mu byl dán "syn Ahrimana (démona) s očima černýma
a vlasy jako jasmín. Až se hrdinové přijdou ptát na toto dítě, co jim mám
říct, že je to dítě démona nebo nadpřirozená bytost?" Nejsou to zvláštní
shody?
Záhada bělovlasých
Je nesporné, že vládci i lidé v Kommágéne považovali bělovlasé za svaté.
Kontakt s nimi prý umožňoval spojení s nebesy a přispíval k zvláštní boží
ochraně. Toto přesvědčení se jistě nezrodilo zcela bezdůvodně.
Král Mithridates udržoval s touto zvláštní skupinou velmi dobré vztahy a
učil se od ní přejímat její unikátní vědomosti. Právě za jeho vlády získala
Kommágéne skutečnou nezávislost.
Králův syn Antiochos I. tyto kontakty ještě více prohloubil. Je možné, že
právě díky spolupráci s neznámými tajemnými architekty podzemních sídlišť
byl král schopen vybudovat hrobku, která dodnes odolává všem pokusům o
odhalení. A třeba právě na základě poznání získaného od bělovlasých založil
nové náboženství a sepsal své nesmrtelné poselství, o němž se zmiňuje v
jednom z dochovaných nápisů.
Tajuplný odkaz
Co toto nesmrtelné poselství asi obsahovalo? Odhalení překvapivých, dosud
utajených událostí v historii lidstva, nebo naopak proroctví o tom, co nás
teprve čeká? Text tohoto dokumentu nebyl nikdy objeven. Předpokládá se, že
je uložen v Antiochově hrobce. Všechny dosavadní pokusy prokopat se dovnitř
skončily nezdarem, protože kamení se neustále sesypávalo dolů z náhrobního
pahorku. V polovině padesátých let se sice německému archeologovi Karlu
Dörnerovi podařilo vyhloubit štolu s dřevěnou výztuží, ale kopáči brzy
narazili na skálu a museli své snažení vzdát. Je hrobka chráněna tak
důmyslně proto, aby do ní nikdy nevnikli nepovolaní a aby mumifikované
ostatky a poselství nepadly do rukou nezasvěcených? |
|