Jeden můj kamarád, se kterým se znám už patnáct let a se kterým jsem dělal kdysi jeskyňařinu a zkoumal historické podzemí, ji objevil při čištění koryta Nisy. Samozřejmě, všichni v okolí se mu smáli, že to tam vyhodili v minulém století z továrny. On ale má cit na podobné věci, tak mi tu sekerku nebo špičák donesl sem do Severočeského muzea; a my jsme se ji rozhodli podrobit některým analýzám, abychom zjistili o co se vlastně jedná.

Jak už bylo řečeno, sekerka reagovala na magnet. Následně prošla řadou expertiz i analýz, mimo jiné i v Řeži, v Jaderném ústavu. Takže už se ví, z čeho sekerka je.

Ty analýzy byly dvě. Jedna proběhla v Jaderném ústavu v Řeži u Prahy, u pana docenta Frány, a ještě jedna expertiza tomu předcházela - v Turnově, u pana docenta Kreta. V Turnově nám zjistili, že tato sekerka nebo špičák obsahuje takřka 99,4 % železa, že to tedy je téměř čisté železo. Z ostatních prvků stojí za zmínku ještě měď, té tam je 0,4 %. Ostatní kovové i nekovové prvky se v sekerce nacházejí v mizivém množství. Zajímavá je takřka naprostá absence uhlíku. (Přitom surové železo je v podstatě slitina železa s uhlíkem, kterého bývá i nad 2,5 % a dalšími prvky; i v ocelích bývá kolem 2 % uhlíku. Pozn. F.V.) V sekerce není obsažen téměř vůbec, respektive je ho tam pouze 0,05 %.

Bylo řečeno, že ten předmět nese znaky výrobku z mladší doby kamenné. Je skutečně možné, aby byla ta sekerka nějakých 6 000 let stará? A jaké jsou ty znaky, podle nichž lze soudit, že tak stará skutečně je?

První co mě k této domněnce vedlo, byl ten předmět jako takový. Jedná se samozřejmě zejména o typologická hlediska; znamená to, že sekerku nebo špičák mi to připomínalo tvarově. Shoda je i ve velikosti. Dále, a to je zvlášť důležité, je ta sekerka zřejmě vrtaná. Což je dobře vidět na průvrtu, který je kónický a zřejmě i oboustranný. To všechno jsou technické finesy, kterými se tyto pravěké nástroje vyznačují. Nejzajímavější je ale samozřejmě ten fakt, že je to sekerka z kovu. A my nemáme žádné doklady o tom, že by v pravěku před 6 000 lety probíhala nějaká, byť i experimentální tavba. Nejdříve mě napadlo, že by se mohlo jednat o nějakou přírodninu, která obsahuje železo; třeba hnědel nebo hematit čili krevel. Ale po změření hustoty, které jsme provedli u nás v muzeu nám bylo záhy jasné, že vzhledem k těm vysokým obsahům železa se o přírodninu jednat nemůže. Potom vznikla další hypotéza, která nám už byla trošinku bližší, že by se eventuelně mohlo jednat o meteoritické železo. Těch případů je ze světa několik známo. Podle mně je možné, že tento kus meteoritu pravěký člověk sebral a přizpůsobil svým potřebám, že z něj tedy vyrobil nástroj. Pro mě je to zatím ta nejpravděpodobnější verze.
(Celé znění rozhovoru, který Petr Brestovanský v roce 2002 Planetáriu poskytl, najdete v článku Docela zvláštní sekerka. )

Sekerka z meteoritu? Není to až příliš fantastická myšlenka?
Ukázalo se, že ano. Problém byl samozřejmě ve složení kovu, z něhož je sekerka vyrobena. Jak už bylo řečeno, jde o takřka čisté železo - a takové meteority věda opravdu nezná, jak nám potvrdili odborníci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Co tedy se sekerkou?
Liberecký archeolog Petr Brestovanský se vzdal hypotézy o jejím meteoritickém původu, na snahu odhalit její původ a stáří však nerezignoval. Co je v kauze "sekerka" nového na začátku roku 2004, tedy zhruba rok a půl po jejím nálezu?

Sekerka byla na další expertize v Archeologickém ústavu AV ČR, u ing. Jiřího Hoška. Zjistilo se, že je jemně přebroušená a vyleštěná. Je tvořená dost čistým a měkkým železem a tento materiál má poměrně vysokou teplotu tavení - zhruba 1530°C, jak se uvádí v expertize. Nepřichází proto v úvahu, že by tento předmět mohl být odlitý - je vykovaný. A to je všechno. Jak se dál píše v rozboru, "tato struktura neposkytuje žádné další informace, podle kterých by bylo možné upřesnit využití tohoto předmětu". To je tedy vše, co jsme se dozvěděli od těch nejpovolanějších lidí, kteří se v Archeologickém ústavu zabývají metalografií. Ve své expertize se jinak absolutně nesnaží ani o určení původu, ani o alespoň rámcovou dataci tohoto předmětu.

Sekerku za ten rok a půl jistě viděla řada odborníků. Co si o ní myslí?

Nikdo z nich se nedokázal postavit za teorii, že by mohla skutečně pocházet z neolitu. Bylo by to něco naprosto výjimečného a oni se ještě nikdy s ničím takovým nesetkali. Ani ve sbírkách, ani při nálezech. Samozřejmě se k tomu staví většinou skepticky.

Železná sekerka z řeky Nisy by mohla být svědectvím o tom, že neolit nemusel být takový, jak si ho představujeme. Pokud je skutečně neolitická, samozřejmě - a o tom dosud neexistují žádné hodnověrné důkazy. Sekerka si své tajemství prozatím ponechala. Je součástí archeologických sbírek Severočeského muzea v Liberci, kde ji tu a tam můžete vidět v rámci různých krátkodobých výstav.

Frederik Velinský Fotografie sekerky - Severočeské muzeum Liberec

Zdroj: Český rozhlas >> Planetárium
Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Rozhovor s Petrem Brestovanským, archeologem Severočeského muzea v Liberci (vysíláno v Planetáriu 9/2004, 28. února - 3. března)