|
Jednalo se o vlnu Chrysomalla,
kouzelného okřídleného berana, kterého Hermés vyslal, aby odnesl dvě
děti a zachránil je před jejich zlou macechou Ínou. Íno je chtěla obětovat,
aby usmířila bohy při velkém hladomoru v Boiótii, kraji ve starověkém
řecku. Tato pověst se tradičně považuje buď za naprostou fikci, nebo
za zkreslené vyprávění o prvních hledačích zlata, ktaří používali
obyčejné ovčí rouno jako síto k zachycování částeček zlata
splavovaných řekou Phasis. Dr. G. Smith, odborník na fyzikální chenii
z univerzity v australském Melbourne, však roku 1987 předložil výrazně
odlišnou teorii, která by mohla prokázat skutečnou existenci mystického
zlatého rouna. Když dnes někde nastane hladové období, farmáři často
krmí ovce listím. Proto Smith soudí, že hospodáři ve starověkém Řecku
zažívali podobnou situaci a mohli ovcím dávat listí olivovníku Olea
europaea, který v oblasti hojně roste. Listy tohoto druhu obsahují
kyselinu, z níž jsou odvozeny chemické sloučeniny známé jako
pentacyklické triterpenoidy. Když ovce takovéto látky stráví s
potravou, vyměšují pak potními žlázami červenou substanci zvanou
lanaurin, která jejich rouno barví zvláštním zlatým odstínem.Zajímavé
ůčiky lanaurinu vedly Smithe k ůvaze, že se příběh o zlatém rounu
mohl zrodit, když někdo viděl ovce, které se v období hladu zhusta živily
olivovým listím a měly zlatou, lanaurinem obarvenou vlnu. Asi nejde o
nejromantičtější interpretaci tak vzrušující legendy, je však
nepopíratelně podmětná. |
|