|
Tento baptistický duchovní tvrdí,
že je živou předlohou Indiana Jonese a od počátku 90. let usiluje o
nalezení legendárního cíle svého filmového kolegy - Archy úmluvy.
Podle bible byla touto svatou relikvií nádherná schránka ze dřeva
(zevnitř i zevně vyzdobena ryzím zlatem), která obsahovala dvě kamenné
tabulky, na něž Bůh napsal deset přikázání. Mojžíš ji vytvořil
z akátu na hoře Sinaj kolem roku 1250 před Kristem. Arca byla 114 cm
dlouhá a 69 centimetrů široká a vysoká, s těžkým zlatým víkem
ozdobeným dvěma anděly. Po stranách měla zlaté kruhy a skrz ně
prostrčená dlouhá bidla, na kterých se vyzvedla na ramena vybraných
nomádských nosičů, kteří ji takto přenášeli při putování pouští.
Izraelité však nebojovali pouze kvůli kamenným tabulkám. Archa prý
vyzařovala božskou energii, která ničila jejich nepřítele. Ne bez důvodu
byla v bibli popsána jako znamení a pečeť Boží úmluvy s jeho lidem.
Během jednoho střetknutí se jí zmocnili Filištínští, avšak jejich
úspěch neměl dlouhého trvání, neboť je potkala veliká pohroma v
podobě zhoublých nádorů. Brzy poté se ochotně zřekli své kořisti
a poslali ji zpět na voze taženém dvěma kravami, které ji zavezli za
hranice Bét-šemeše, levantského města v severním Judsku, kde ji
Izraelité získali zpět a odnesli do Kirjat-jearímu. Zde ji roku 955 př.
Kristem umístil král Šalamoun do vysvěcené místnosti zvané Nejsvětější
svatyně v prvním Chrámu, vztyčeném na hoře Moriah jako schrána pro
tento zázračný předmět. Podle legendy Archu později ukradl Menelik,
syn Šalamouna a královny ze Sáby, který ji odvezl na místo budoucíhoAxumu
v severní Etiopii. Podle jiné pověsti však krátce před zničením
Chrámu Babyloňany roku 587 př. Kristem přestěhoval Archu Jeremiáš,
který ji uschoval na neznámém místě kdesi v okolí. Třetí možnost
prostě říká, že byla zničena. Ať je však pravdivá jakákoliv
teorie (pokud vůbec některá), výsledek je stejný: někdy před zničením
Chrámu archa prostě zmizela, alespoň tak praví pověsti. Náhle je z ní
ztracená Archa a její osud je neřešitelným tajemstvím pro učence z
celého světa. A tu přichází Vendyl Jones. Jako ředitel institutu
judaismu a křesťanství v Texasu vedl Jones v březnu 1992 archeologický
výzkum ve slavných Kumránských jeskyních na Západním břehu Jordánu,
které tehdy byly na území okupovaném Izraelem a v nichž byly roku
1947 nalezeny "svitky od mrtvého moře". Roku 1952 byl objeven
velmi kontroverzní svitek, který údajně obsahoval soupis mnoha svatých
předmětů uložených původně v druhém Chrámu v Jeruzalémě
(postaveném Herodem Velikým a zničeném roku 70 po Kristu římským
vojskempod Titovým velením), jakož i místa, na něž byly předměty přestěhovány
před zničením chrámu. Jedním z uvedených předmětů byla i Archa úmluvy.
Jak se dostala do Druhého Chrámu, nebylo objasněno, ale Jones toužil
Archu vypátrat, k čemuž ho podněcoval i úspěch z roku 1988, kdy
objevil malý posvěcený džbán, který je údajně také na svitku se
seznamem. V květnu 1992 se zdálo, že je se svým týmem u konce, když
v jedné jeskyni objevili kadidlo z Chrámu, avšak jejich naděje se
rozplynuly, když jim 14 dní po jejich posledním objevu Úřad pro
izraelské památky zastavil vykopávky a odmítl prodloužit povolení k
pátrání. Pro zastavení prací nebyl uveden žádný důvod. Jonesovy
snahy o nalezení ztracené Archy tedy byly zmařeny a Jones dnes svou přezdívku
Indiana odmítá.Zajímavé je, že ve stejné době, kdy Jones hledal
Archu na západním břehu Jordánu, se objevila zpráva o jejím nálezu
- v Etiopii. V knize The Sign and Seal a Fingerprints¨ of the Gods
popisuje britský novinář Graham Hancock své svízelné pátrání po
Arše úmluvy, které ho zavedlo do Axumu, na základě menelikovského předpokladu
postšalamounské existence Archy. Hancock se však při průzkumu přesvědčil,
že ji Menelik neukradl. Naopak věří, že do roku 650 před Kristem
byla uchována v prvním Chrámu, a pak ji jeho kněží - z obavy, aby ji
židovský král Manasses, který byl pohanem, nezničil - přenesli do
nově dostavěného Chrámu v Elefantině v Egyptě. Tam byla uložena až
do roku 410 před Kristem, kdy byl Chrám zbořen. Archa byla naštěstí
zachráněna a její nosiči ji na útěku dopravili k jezeru Tana v
Etiopii, odkud ji roku 350 po Kristu král Ezana převezl na sever do
Axumu. Zde byl pro ni vztičen zvláštní příbytek - svatině sv. Marie
Sionské. Kromě období středověkých válek, kdy byl hrad několikrát
zničen a znovu postaven a kdy musela být Archa odvezena, zde byla umístěna
téměř stále. Proč se tedy předpokládá, že se ztratila? Proč
archu obklopuje tolik záhad, když je možné ji spatřit v jejím úkrytu?
Hancock na své strastiplné pouti totiž poznal, že problém není tak
jednoduchý, jak se zdá. Když Archu vystopoval až ke svatyni sv. Marie
Sionské, zjistil že během procesí slavícího svátek Timkat vznikla
replika se zdobenou draperií, ale skutečnou Archu stále ukrývá
queddusa queddusan (odpovídající Nejsvětější svatyni), která je
nepřístupná všem, kromě jediné osoby - strážce Archy. Význam
Archy, doplněný mocí etiopské ortodoxní církve a vlády, zajišťuje,
že tomuto zařízení se nikdo nepostaví - což vysvětluje, jak je možné,
že tichý, vousatý mnich, současný strážce Archy, dokáže skutečně
udržet celý svět mimo dosah a každému (včetně etiopského zákonodárce)
zabrání v pohledu na znamení Boží přítomnosti na Zemi. Až mnich umře,
bude v této prastaré tradici pokračovat jeho nástupce, kterého určí
na své smrtelné loži. Dokonce i pokus o nepovolený pohled na jednu z
mnoha replik umístěných v různých etiopských Chrámech se neobejde
bez problémů. Když se Hancock snažil uvidět repliku v sále Nejsvětější
svatyně v Gondaru, byl okamžitě obklopen skupinou běsnících a
pomstichtivých kněží, kteří hrozili pěstmi a volali, že je
"...velmi špatný člověk!" Není divu, že se nepokusil spatřit
originál. Musel jsem se spokojit s radou strážce Archy, kterým byl v
roce 1991 Gebra Michail: "Myslím, že v Písmu svatém je Archa popsána
dostatečně. Tam si o ní můžeš přečíst." Stejná záhada jako
současné umístění Archy je její původ. Konec konců, překonala
mnoho hor a zdi Jericha a cestou do Jeruzaléma v mžiku usmrtila nešťastného
služebníka krále Davida jménem Uziáš, který se jí dotkl, když se
zdálo, žeby mohla vypadnout z vozu taženého oslem. Archa také způsobila
strašlivou nevolnost, znetvořující vředy a hromadná úmrtí Filištínských
poté, co ji ukradli Izraelitům - což jsou podle dnešních vědců příznaky
nemoci z ozáření. Vyskytlo se mnoho různých vysvětlení včetně
elektrické baterie, miniaturního jaderného reaktoru, až po potravinářský
stroj vyrábějící Izraelitům manu na dlouhé cestě pouští při hledání
zaslíbené země. V 9. st. se přes Egypt dostal z Jeruzaléma do Asturie
ve španělsku předmět zdaleka ne tak známý jako Archa, avšak úzce s
ní související. Je známí, jako Arca sancta, která je uložena v
katedrále v Oviedu, kde je skryta do zvláštního sálu, který pro ni
nehcal postavit Alfons 2. Cudný. Podobně jako Archa i tato tajemná skřínka
je prý nadána hrozivou silou. Podle vyprávění historika Eana Begga ji
kolem roku 1030 po Kristu otevřela skupina kněží, a všichni okamžitě
oněmněli. Archa úmluvy, ať už je cokoli a nachází se kdekoli,
facsinovala lidi po mnoha staletí. Snad jednou, jakýmsi způsobem bude
její tajemství odhaleno - avšak nezapomeňme, že nic vyrobené byť s
technickým zázemím dnešní doby se nemůže rovnat neuvěřitelnému
spektru jejích možností. Budeme tedy schopni ovládat síly, které naše
studium Archy uvolní? Možná že rada Gebry Michaila má své opodstatnění. |
|